Další týden je za námi a zdá se, že pesimismus a zmar po prodělané nemoci pomalu ustupuje. Stýskal jsem si, že se nemohu dostat do obvyklé pohody. Nejsem zvyklej fňukat a protivil jsem se tím kníkavým brekotem sám sobě.
Bylo tedy nutno hledat řešení a rozptýlení i jinde než ve smutných novinových článcích, které přinášejí spíš jen frustraci a zlost. Mám za to, že už jen poslední naivní snílci spoléhají s vyřešením Covid problému na hochy ve vedení.
Běhat nemůžu, rekonvalescence po kovidu se vleče. Nejsem úplně fit, bolí mě klenba nohy. Navíc brutálně nevyspalej, ihned po sobě odjeté tři neoblíbené směny. Jsem strašně podrážděnej, zamračenej a skoro každej mě něčím se*e.
Občas se v textu či videu objeví zmínka o zastávkách, které mohu projet bez zastavení, pokud jsou splněny určité náležitosti a podmínky. Protože jsem na nich zažil pestré zajímavosti, byla by škoda o nich něco nezapsat.
Závěr roku jsem si představoval jinak. Nepřálo mi štěstí a vyšla mi směna jak na Ježíška, tak i dvoudenka na Silvestra a Nový rok. Do toho vypětí narychlo a vcelku nečekaně vstoupilo atraktivní lákadlo oslavit začátek roku 2021 na horách. Několik známých rodin s potomky, velmi pěkná chata a tuze hezká lokalita…
Před časem jsem psal o mostu, který překlene hlavní koridor v Uhersku. Minulý týden jsem si v rámci procházky s dětmi udělal vlastní kontrolní den a poprvé si prošel celý úsek monstrózního díla.
Situace je nemastná, neslaná a pravděpodobně nebude v dohledné době o moc lepší.
Přesto vám ale přejeme co nejhezčí svátky a do Nového roku pevné zdraví, pořádnou dávku štěstí a především mnoho spokojenosti! 🙂
Mimochodem – na vyobrazeném grafickém majstrštyku je zakomponována jediná existující (a lehce upravená) fotografie, kde jsme s adminem společně. To když mě pozval v únoru 2020 v Praze na večeři. 😀
