Po návratu z jarních prázdnin se můj nástup do práce nečekaně zkomplikoval.
Zapsáno: 12. 3. 2022
Neplánované problémy trávící soustavy mě zcela paralyzovaly. Kolega, kterého jsem vytrhl ze sobotní procházky (díky, Lubo!), poznal z mého hlasu nehranou zoufalost a odjel noční směnu za mě.
Další den už jsem byl schopen fungovat bez omezení, takže jsem si naskočil do turnusového maratonu, z kterého mě vysvobodí nejspíš až starobní důchod.
Další víkend jsem prožil v práci celý. A byl plodný na zážitky.
Zdechlina
V pátek večer jsem po deseti hodinách ježdění vezl poslední vlak a při křižování v Chrásti jsem mrzutě sledoval naskakující minuty zpoždění. Dispečer, zvěstující vysílačkou informace o zdechlém stroji stojícím kilometr a půl před stanicí, který blokoval můj odjezd, mě příliš nepotěšil.
Mnoho se neradoval ani on, protože se Žralokem bez háku (s automatickým spřáhlem) nepojízdnou Reginu neodtáhnu. Operativní řešení, totiž oslovit kolegu z 810ky, nacházejícího se toho času v nedaleké Chrudimi, se naštěstí aplikovat nemuselo. Fíra z mrtvé Reginy jest zručným diagnostikem a dokázal po chvíli napětí paralyzovaný stroj rozpohybovat.
To vše se odehrálo před zraky cestujících. Dle vyjádření průvodčího, s nímž jsem druhý den jezdil, pasažéři pochvalně kvitovali um strojvedoucího, když se vynořil z díry v podlaze a pod ním se netlumeně ozvalo zavrčení tedomáckého šestiválce. Ten se po chvíli váhání ustálil do známého klapotu. Prý to chvíli vypadalo, že mu budou i tleskat. 🙂
Potíže
Prakticky celá sobota strávená na kolejích ovšem přinesla jednu těžkost. S ohledem na skladbu směny se zdálo, že návštěva bazénu je naprosto vyloučena. Taková anomálie by ovšem neblaze působila na mou vnitřní vyrovnanost. K dovršení zmaru byl pro veřejnost ten den uzavřený 25metrový bazén z důvodu krajského přeboru na dlouhé tratě.
Takový výpadek ovšem pravidelně způsobuje, že se plavkyně typu “paní radová” přesouvají do “mé” padesátky. Zde se mi, protože neznají mapu a pravidla, motají v dráze vyhrazené pro kondiční plavce. Šinou si to prostředkem a dokonce reagují zlostně, když na jejich naondulované hlavy sem tam nechtíc cáknu.
Že jsem si nakonec dokázal poradit, je pravidelným čtenářům asi jasné. Nebylo to ovšem snadné. Protože jsem skutečně spěchal, neměl jsem ani čas na civilní oblečení. V komplet nádražáckém ohozu jsem mezi sportovci vypadal dost rušivě.
Pokušení
Rozdělení šaten pro závodníky a veřejnost způsobilo, že se k mé soukromé skřínce s dlouhou lavičkou (tu mám jako pravidelný návštěvník za nemalé peníze předplacenou) dostala i mladá, asi 25letá blonďatá dívka. Skutečně nádherná.
Ilustrační foto: Max / Unsplash
To by nebylo samo o sobě nijak zvláštní. Určitá odlišnost nastala v jejím dalším konání. Totiž ve zcela nestydatém odhalení veškerých vnad. Ačkoli jsem už podobnou věc kdysi zažil, tentokrát to byla jiná liga.
V konání dívky jsem cítil záměrnou provokaci. Vyzařovala pevné sebevědomí a snad i výzvu. Nepřipadalo mi vůbec logické, aby se ohýbala s propnutými lýtky a měla přitom nohy poměrně dost daleko od sebe. Beze spěchu si vyndavala ze skřínky igelitku na věci. A ještě nahá vyndala kosmetické zrcátko, usedla proti mým plaveckým pomůckám obkročmo na lavičku a zkoumala, zda se jí chlorem nerozpila řasenka.
A já jako na potvoru zase spěchal. Sundaval jsem ze sebe metr a půl od ní bleskurychle nádražácký mundúr a musel jsem vypadat, jako když jsem se zamlada chystal do akce. 😀
Na rozdíl od té nestydy jsem se ovšem okamžitě cudně zahalil do plavek a několika leopardími skoky zmizel bez ohlédnutí či rozloučení ke sprchám. Ve vodě jsem díky tomu mohl být přesně hodinu a tři minuty. A uplavat 2900 metrů. V bezpečí dráhy jsem se samozřejmě zasnil…
Popravdě…
Stejně bych nic neudělal. Z několika důvodů. Zaprvé, není vyloučeno, že to tady může číst manželka. 😀 Mám tě moc rád, opakuji to jen pro pořádek, aby bylo jasno.
Zadruhé byl tenhle výhled na můj vesnický vkus lehce přes čáru. Jasně, že byl velmi, velmi, velmi, velmi, velmi, velmi pohledný, ale spíš mě překvapil nebo možná i vystrašil. Moc rád bych řekl, že jsem se cítil pohoršeně, ale lhal bych. Zase tak ctnostnej nejsem.
A ten poslední důvod? Nejdůležitější? Musel jsem si vybrat ze dvou lákadel. Voda versus pokušení. Asi budu u hodně lidí za pitomce. Je mi to ale fuk. Já měl totiž okamžitě jasno. 🙂