Duben a květen

Asi si to nezasloužím, přemítal jsem při sportovní kompenzační námaze, která mi umožňuje snášet nepříjemné rány, které pod dráty s třema tisícema voltů dostávám.

Zapsáno: 13. 4. 2025

Ani jedna jízda nebyla čistá a bez problémů. Tvl, ani jedna! ETCS, výluka a zpoždění, trable s klíčema, který nejsou tam, kde je čekám. Závady na stroji. Jedna dokonce natolik omezující, že se můj vlak zrušil a musel být odtlačen z trati, kde působil v páteční odpolední špičce jako špunt.

V duchu jsem se omlouval všem dotčeným cestujícím, kterým jsem znepříjemnil cestu. Ačkoli se dle vyjádření těch, kteří ví, co s nefunkční elektronikou v CrČ lze vymyslet, nešlo dělat víc, zvlášť s vlakem plným lidí a navíc ještě z řidičáku, situace mě velmi mrzela.

Malinko mi zvedla náladu následná operace spojení vlaků a jejich operativní jízda. Jednalo se tradičně o perfektní souhru několika lidí. Ochotný kolega s 5015, dispečer CDP, dispečer dopravce, vlakvedoucí, strojmistr. Ti všichni dokázali rozehrát velkolepé představení, během nějž se za necelou půlhodinu napravilo všechno pokažené. Tímto bych jim tuze rád poděkoval, neboť na vyjádření lásky v tom kalupu nebyl vůbec čas. Bylo ovšem zjevné, že se u nikoho z nich nejedná o první lapálii tohoto typu.

Já jsem po příjezdu do cílové stanice s určitým pocitem viny ukradnul kolegovu bezchybnou soupravu a zanechal mu jako poděkování svoji rozbitou. Přešel vše bez nadávek a hněvu, čímž mi umožnil okamžitě vyrazit stahovat obratové manko.

Ačkoli se ve světle popisovaných událostí může zdát, že jde o moji první přítomnost u podobných událostí, není tomu tak. Jen mě klasicky uchvacuje ta snaha a tah všech zaměstnanců dostat nečekanou mrzutost do akceptovatelného stavu. To mi nikdy nezevšední.

Pochopení

“Dostávám ránu za ránou a tak si konečně zasloužím trochu vodfrknout,” říkal jsem manželce s určitou mírou studu, když jsem jí sděloval zásadní informaci o další dodatkové dovolené v Jesenících, na kterou se koncem dubna musím s Honzou a Tomášem – chca nechca – vydat. Pozorovala mě zádumčivě, unaveně. Zničená z nekonečného kolotoče, který zná každá zaměstnaná žena, jejíž manžel toho doma, kromě opakujících se trapných legrácek, mnoho nepředvede.

Poslední půlrok jsou její vypětí a těžkosti násobeny naprosto pekelnou třídou, v níž se dle mého názoru vyskytují podlí, naprosto nezvladatelní zku*vení malí s*áčové, na které by byl krátký nejspíše i diagnosťák na Svatém kopečku.

Ne že by mi odpočinek nepřála. Na můj vkus se ovšem jen velmi málo zajímala, jak pobyt v lázních bez její přítomnosti zvládnu. Dále se vůbec nezneklidňovala, jestli mi nebude zatěžko úplně vypnout a zda se krom sportu dokážu věnovat pouze sám sobě. Po prvotním rozčarování nad jejím nečekaným chováním jsem se v určité vladařské velkorysosti zamyslel. Dumal jsem, zda bych ji neměl přecijen nepatrně rozmazlit, když se mnou žádnou velkou parádu v životě neprožívá.

Velkomyslnost a schopnost odpouštět chyby vlastní ženě mi nejsou cizí. Jsem vychován v tolerantní rodině. I proto má moje paní nejdelší řetěz na vsi. Dosáhne až k plotu. A když přivezou dříví, je úplně na volno. Vážím si jí a proto jsem se rozhodl, že by nebylo od věci, dopřát jí ochutnávku péče, kterou sám co dva roky čerpám. Sice bude nutno sáhnout do měšce s úsporami a také hrozí komplikace, o níž jsem se tu zmiňoval, ale jsem ochoten podobné riziko podstoupit. Nelze jí samozřejmě dopřát tak dlouhou rekonvalescenci, jaké si užiju já. To by nebylo správné.

Do plánů odměnit a ocenit choť za poskytovanou péči se zapojilo mnoho pomocných rukou. Není to v žádném případě snadná věc. Moje paní má například dvě nezletilé děti, o které se v době její nepřítomnosti musí někdo důvěryhodný dobře postarat. Dále bylo nutno vyjednat i uvolnění ze školy, které jinak nebývá mimo prázdniny téměř bez výjimky možné. Přesto, jak se tady ví, když něco doopravdy chci, dosáhnu toho. Je mrzuté a smutné, že díky své neuvěřitelné lenosti nechci příliš často.

Pojďme si ovšem říct, teď už vážně, že se nemůžu dočkat. Jestli si KOPku zasloužím já, nevím. Asi spíš ne. Zas tak sedřenej z práce, kterou miluju, doopravdy nejsem. Ale že si ji zaslouží moje milá, je fakt. Bez diskuze.

Těším se. 🙂