Poprvé sám

Lehko na cvičišti, těžko na bojišti, říkal jsem si v duchu, když jsem šlapal prvního dubna po obědě do stanice, abych zahájil svou první samostatnou elektrickou jízdu.

Zapsáno: 4. 4. 2025

Mockrát se mi v hlavně promítalo, že by bylo fajn prožít těch prvních několik jízd bez problémů nebo trápení, kterých bývá fíra málokdy ušetřen. Situací, kterých jsem se tu bezpočetněkrát v textech dotknul.

Ilustrační foto

Co vám budu povídat, takový den by byl dost nudný. Po ujetí přibližně tří kilometrů se mi s plným vlakem podařilo zablokovat první traťovou kolej na celkem devět minut. ETCS si po průjezdu protijedoucího rychlíku, který mi možná ukradl signál, usmyslelo, že ztratí popis tratě. O to by nebylo, vše se vyřešilo, nicméně úkony jako vzpomenout si, kde je závěr, vyfotit hlášku na displeji, vytočit dispečera, vyslechnout a odrecitovat závazné slovní znění, resetovat ETCS, které z nějakého důvodu odmítlo navázat spojení s poslední RBC základnou, dofoukat vzduch, naházet mašinu, třikrát se zhluboka nadechnout, uklidnit se a vyrazit zase na cestu, nějaký čas zaberou.

Pak už asi dobrý, bude se mi to líbit, říkal jsem si, když se zbytek směny odehrál v poklidném a zácvikem nadrilovaném průběhu.

Snad jen při příjezdu po půlnoci a chystání mašinky do módu aktivního odstavení jsem se nemusel třikrát vracet, abych se přesvědčil, že je zamknuto i na druhé straně lokomotivy. Že jsem nechal kolegovi na ráno zapnuté topení a naposledy, že by bylo záhodno vypnout ETCS i na straně z řídícího vozu a ne jen z mašiny. Nováčkovská nervozita pramenící z vštípené pečlivosti a nechuti cokoliv podcenit není snad žádná hanba. Je pravděpodobné, že se po nějaké době přemění v rutinní vymakané kolečko, které mi zevšední a výše zmíněné operace přejdou díky opakování do krve.

Chrchel

Vrchni strojmistr dobře vycítil, že se stromek musí ohýbat, dokud je mladý. Proto nás všechny čtyři nové pardubické elektrojezdce vytěžuje mocně. Ja toho tedy zatím díky prodělaném dárku (prsknutý virus chřipko-rýmo-kašlo-covido, verze 6.0) najezdil úplně nejmíň. Dostalo se mi výtky od kolegy Michala, který za mě musel při výpadku zaskočit.

“Panáček se válí v peřinách s teplůtkou a já se z toho tady mohl pos*at. Proklínal jsem tě do pátýho kolene,” zvěstoval mi s naoko hněvivou tváří, pod kterou probleskovala vpravdě otcovská láska.

“To bude peněz, panečku, viď! Vzpomeň si na větu chlapi, je možnost přivýdělku! Prachy se ti budou hodit, zvlášť teď, když je všechno v pi*i a válka s Rusem za humny, přijdou ti k duhu, ať nemusíš chodit na sekotu,” odmítl jsem stroze jeho nářky a zcela imunní vůči jeho litaniím jsem začal líčit svoje peripetie z první směny. Nezdálo se ovšem, že by pro něj můj bol mnoho znamenal a brzy jsme se proto dostali k výrazně palčivějším tématům.

Proč?

“Pi*i, přišla doba temna,” říkal jsem mu zamyšleně. Nastávají nové pořádky, kdy se vypínají weby, odkud jsem celou svou drážní strojvůdcovskou kariéru čerpal. A asi nejen já. Zpracované otázky ke zkouškám pravděpodobně některé lidi trápí a tak se děje to, že po doporučení a nátlaku přestanou fungovat. Účinek to velmi pravděpodobně nebude mít valný, neboť porobení lidé začnou být vynalézaví a ukryjí před zraky nepřejících a zlých své know-how do temných zákoutí ilegality, kam zvědavé a škodící oko nedohlédne.

Protože jsem podobný vývoj v souladu se současnou vyp*canou cancel kulturou předjímal, podobně jako za F. L. Věka jsem si veškeré myslitelné otázky postahoval, zazálohoval, ofotil, uploadoval, raději rovnou i vytisknul a umístil do trezoru, který jsem zamknul neprůstřelnou PIN kombinací 1234*.

Pročítám si ty otázky a odpovědi i v jiný čas než jen před zkouškami. Vracím se k nim v různých situacích a převádím je na reálná provozní ustanovení. Že je negativum a na škodu, když se nepříliš chytří lidé jako já učí, přestože nemusí, je pro mě novum, které mě mocně a velmi významně se*e. A protože to tu čte dost chytrých lidí, jistě mi někdo znalý v komentářích poskytne uspokojující vysvětlení. Pojďme ale dál…

Soukromník

Ještě jedna věc se domluvila a mám z ní velikou radost. Poslední den před odchodem k soukromníkovi mi volal mladý kolega, aby se rozloučil a popřál hodně zdaru. Tušil, jak moc jsou pro mě začátky pod pavučinou těžké. Poděkovali jsme si navzájem, vyjádřili si lásku a mám slíbeno, že až se rozjezdí a rozkouká, sedne si se mnou do křesla v garáži, aby mně a případným škarohlídům, kteří mají v DNA zakódovanou příslušnost k ČD, necenzurovaně povyprávěl o důvodech přechodu, jakožoto i výhody, které u pána z Lipé mají.

Musíme být vyvážení. Bude fajn vědět, jak to chodí jinde. Nepochybuji, že se dozvím spoustu zajímavých věcí.