Co se bude letos dít?

Slušelo by se alespoň rámcově zmínit, čím bych se tento rok chtěl zabavit a čemu všemu se chci věnovat.

Zapsáno: 22. 1. 2026

Ačkoli jsem to nečekal, poslední testovací videozáznamy, které probíhaly během lednových dní, začínají působit nadmíru uspokojivě. Jejich pořizování a určitý standard, který šikovný tvůrce s kamerou zvládne okamžitě, mi trvají dlouhý čas. Množství kroků, které je během akce nutno udělat, je mi zatím cizí a zvládnutí posloupnosti je často nad moje síly. Přesto všechno je posun očividný a umožňuje mi cílit na skupiny odlišné od zdejších čtenářů.

Lokálka

Očividně nejvýhodnější a nejvděčnější je spolupráce s lidmi, kterým nevadí kamera a mají co říct. Protože se už v únoru podívám po dlouhé době na lokálku a projedu se jednotkou, již jsem téměř rok neviděl, napadlo mě natočit si všechny klíčové operace na video. Kolega, který mi připomene to, co jsem kdysi dobře znal, se ochotně uvolil, že mi v atraktivncíh reáliích liščí soupravy předvede některé z nastavovacích operací. To abych, až někdy vyrazím na Havlbrod, nebyl zaskočen nečekanou lapálií nebo trapnou neznalostí. Jelikož se zdejší sledující vyznačují nadstandardní shovívavostí a chápou, že nemohou očekávat profesionální produkci, těším se, jak moc se mi vybočení z klidu povede.

Tu lokálkovou jízdu si též hodlám zaznamenat. Přecijen se počase najde spousta věcí, které budou jinak, než si pamatuju. A velmi pravděpodobně mi nebude dělat problém okomentovat významné traťové odlišnosti.

Ryby

Chystám též podcastové povídání s hosty, kteří slibují poučení nejen pro mě, neb jsou velmi významnými hráči českého železničního rybníka. Těším se na ně strašně moc, protože by mě v životě nenapadlo, že se uvolí přijet a povídat si o věcech, které nebyly nikde vyřčeny a když už je někdo zmínil, tak pouze v malém kruhu. Velmi se mi líbí, že u něčeho je takřka jisté, že nebudu mít shodu s jejich náhledem. A těším se, až jim budu jako Václav Moravec podsouvat své teze, dojmy a názory. Jsou to obratní diskutéři, takže se dají očekávat názorové různice a mračení se. Minimálně z mojí strany.

Chyby

Psaní ovšem neopouštím. S mrzutostí se dívám do konceptů, kde mám rozepsaná vlastní fírovská pochybení. Chtěl jsem je představit opatrně a po malých doušcích v seriálu, kde jsem chtěl zkusit rozebrat, jak se může stát, že se vždy skálopevně neomylný člověk v čele mašinky může splést či selhat. Pohlédnout si do svědomí, přiznat i úplně prvotní zaváhání a přispívající faktory, aby čtenář pochopil, s kolika věcmi se člověk vedoucí vlak musí vítězně utkat. Nejsou to věci k chlubení. Dával bych je spíš jako zdroj poučení pro kolegy. Aby se vyvarovali konání, které může danou věc přivodit. O ničem podobném se věru nikde nedočtete.

Každý má tendenci ukazovat sebe sama bez vady, jak je skvělý a pokud se něco pokazí, může za to vždy někdo jiný. (Sám jsi toho nejlepším příkladem. Minimálně posledních 7 let. – pozn. admina) Též závěrečné zprávy u nehod a hromad mnohdy ve výpovědích aktérů vynechávají důležité aspekty, neboť by mohly škodit nebo pošpinit. Mnoho nesobeckých kolegů ovšem nemá problém šokující či strašidelnou situaci odtajnit. Víceméně pokaždé se zatajeným dechem poslouchám a hltám vyprávění o jejich skutcích a představuji si sám sebe, jak bych postupoval a co bych třeba ani nevěděl.

A čím déle tuhle práci dělám, tím víc mi dochází, jak málo vím. Možná i proto se tak rád opírám o železniční a kolejové autority. Kolegy, přátele a známé, neb jsou nekonečnou studnicí vědění a poučení. Asi by byla škoda, nechat si vše, co od nich získávám, pouze pro sebe. Ale jo, stále mě ještě baví a budu se s cizíma lidma dělit.