Terapie

Dneska píšu z práce. Z oblasti, kde tomu, co dělám, rozumím, chápu to a i po 29 letech na jednom místě mohu říct, že mě to, co u dráhy dělám, naplňuje. A hlavně těší. Jsem si jistý, že to takhle nemůže mít nahozené každý. Takhle to totiž ve světě nefunguje, aby měl kdekdo luxus a kliku, jako mám já.

Zapsáno: 16. 10. 2026

Protože si vlastní práce vážím, jsem sám k sobě velmi přísný a nestydím se říct až dogmaticky precizní. Přesto sem tam něco pose*u nebo zapomenu – namátkou zmíním nezamčeného pantera odstaveného v Pardubicích na 19. koleji u depa, kdy jsem místo uzamčených prvních dveří nechal otevřenou celou jednu stranu jednotky a klíčem otočil pouze tam, kde to nic neřešilo.

Vyhubování od kolegy Tomáše se neslo v noblesním duchu, kdy mi nejprve popřál a pogratuloval k úspěšnému složení zkoušek, aby poté s přátelským doporučením doplnil, že pokud se k osvojení předpisů ještě navíc naučím zavírat obsluhované stroje, jak mám, aby mu na nich po oživování ve tři ráno neskákali bezdomovci jako blechy z čubčího kožichu, bude moje fírování zcela dokonalé.

Mé omluvy a stud nebraly konce a je jasné, že na další dodatkové dovolené, na kterou již máme zvolenou lokaci, se kromě nich budu muset vykoupit i službou za volantem, abych dosáhl úplného odpuštění hříchů.

Kun*y

Jo, mám svou práci rád, a když nad tím takhle zaujatě přemýšlím, je to i díky tomu, že v ní prakticky nepotkávám svině a zákeřné ku*dy. (Co ta, která ti ukradla a sežrala sendvič pár týdnů nazpět? – pozn. admina) Tenhle aspekt je pro mě doopravdy důležitý, protože lidí, co se chovají jako neskutečně škodící pí*e, je v širém světě pravděpodobně spousta.

Neuměl bych s nimi díky smyslu pro spravedlnost pracovat a vycházet. Inspirující, osvěžující a naprosto správný mi přijde přístup mého staršího bratra, který společně se svým synem razí nemilosrdnou a pravdivou tezi, že pokud je někdo s*áč, je nutné s ním jednat jako se s*áčem, protože je to jediná řeč, které s*áč rozumí.

Je samozřejmě jasné, že podobný přístup nelze aplikovat úplně všude. Jedna z oblastí, kde je podle mých zkušeností podobný postup zhola vyloučen, je české školství, zvláště pak na základních školách. Už mnohokrát jsem zde na stránkách velmi neadresně zmiňoval ohromnou úctu, kterou ke všem srdcařům ve vzdělávání pociťuji. A zároveň obdivuji, co všechno jsou schopni pedagogové nebo ředitelé v rámci svého řemesla unést. Nejen ze strany žáků, ale hlavně rodičů.

Tlak, stres a šikanu, které jsou díky nebetyčné drzosti mnohých bezcenných individuí nuceni snášet, považuji v některých případech za naprosto bezprecedentní. Protože jsem nikdy ve svém zaměstnání nic podobného nezažil, nedokážu si ani v nejživějším snu představit, že by si podobnou věc dovolil někdo ke mně samotnému. Komplikovaně a složitě potlačuji touhu radit, protože mé řešení silou souvisí z nezúčastněné pozice s neotřesitelným sebevědomím zcela bezskrupulózního jedince.

Prý se ale takhle ve školství jednat nehodí. Hm, říkám si v duchu, podle mě by to ale bylo v určitých případech potřeba. Když je někdo ku*va? Co teda s ním jinýho. Na druhou stranu je ale asi blbý se mstít na jeho děcku. Ačkoliv by to asi šlo docela snadno. Je ale dobré, aby fagan trpěl za hříchy svého rodiče? Možná jen slepě kopíruje, co vidí doma, a nemůže za to, že má za svou mámu nebetyčnou a zcela bezprecedentní arcipíču!

RW

Jsem spokojený s tím, co dělám, a protože mám úplně prázdnou hlavu, mohu z nudy a zahálky vymýšlet zábavu pro lidi, kteří ve své práci takovou kliku nemají.

Výlet do Prahy v rámci Restaurant week jsem jako odměnu pro sebe a svou manželku naplánoval velmi pečlivě a proběhl tento čtvrtek s naprosto udivující hladkostí.

Pro cestu do metropole jsem zvolil rychlík Svitava, který jel tam i zpět bez zpoždění, a dokonce s náskokem. Jako zkušený turista jsem se pěšky z hlaváku přes Pařížskou a Karlův most dostal do vybrané restaurace, abychom se po zhruba 2 hodinách kulinářské preciznosti, držíce se romanticky za ruce a loudajíce se přes osvětlený večerní Staromák, dostali přes Václavák opět k pětivozovému panteru, který nás teleportoval do Pardubic, odkud jsme odstartovali.

Není od věci občas sám vypnout a neobratně poděkovat tomu, kdo je vedle vás, aby poznal, že si ho vážíte pro hodnoty, které zastává. Hlavně proto, že si uvědomujete, že byste sám ničeho podobného nebyl schopen. Znáte své limity.

A proto jste tak rád strojvedoucím!