Testování

Zapsáno: 16. 11. 2021

Protože mi tento týden opět vyšla dlouhá a navíc přerušená dvoudenka, využil jsem tentokrát mrtvý čas přerušení do poslední minuty. Kromě sportu jsem si totiž neplánovaně střihnul i návštěvu nemocnice.

O co šlo?

Jsem už delší čas značně rozmrzelý z vzrůstajícího covid zpravodajství, které opanovalo titulní strany internetových portálů. V diskuzích se obyčejní lidé navzájem přou a napadají o smyslu různých nařízení, které mají omezit stoupající křivky. Protichůdné názory kapacit z různých oborů, často rozporuplné, mi dělají těžkou hlavu.

Jak a čemu věřit? A komu?

Nejlepší je věci zažít, udělat si vlastní obrázek a hlavně ho nikomu nevnucovat. Obecně je teď totiž platná móda přesvědčování, kdy se jedinec opájí vizí, že zrovna jeho myšlenka je ta správná.

Tohle nemám. Jsem raději zticha. Nebojím se mlčet u věcí, o kterých nic nevím. (Hahaha! – pozn. admina) Stejně to mám i s touhle zatracenou chřipkou. Prostě nevím.

Loni, když jsem ji dostal a nakazil celou rodinu, jsem se bál. Ani ne tak o sebe. Spoléhám totiž na fakt, že nádražácký ku*vy mají většinou kliku. Bál jsem se hlavně o mámu a manželku, jejichž průběh byl výrazně závažnějšínež u mě. Děti, které by bez testu o nemoci ani nevěděly, vůbec nezmiňuju.

Protilátky

Napadlo mě tenkrát, že si zaplatím test na protilátky a ten jasně ukáže, jak moc budu chráněný proti možné recidivě. Výsledek mě vcelku nepříjemně překvapil. Hodnota naměřená laborkou byla velmi nízká. Signalizovala, že jsem sice nemocný byl, ale tělo s chorobou zase extra práci nemělo.

Očkování se mi tedy zdálo jako správná cesta, kterak se připravit na případný návrat viru. Musím napsat, že mi po dvou dávkách kromě bolesti ruky vůbec nic nebylo. Celé léto jsem si užíval naivního pohledu, že mi celý covid může definitivně políbit šos. Až nynější vzplanutí čísel mě přimělo k opětovnému zamyšlení, jak dál postupovat.

Nabídka dalšího přeočkování se jevila na první pohled lákavě, jenže na druhou stranu se mi do sebe nechce cpát chemii bez rozmyslu. Proto jsem dnes zatočil k nemocnici podruhé.

Test č. 2

Stejná laboratoř, stejný test, stejná cena i subjekt. Jen s odstupem šesti měsíců. A po dvou dávkách vpichu.

Samotná operace sestává ze zaplacení poplatku a odběru krve. Trvala přesně 12 minut, a to od zastavení na parkovišti až po odjezd z brány nemocnice.

Když mi o necelé dvě hodiny později přistál v mailu výsledek, dychtivě jsem si přečetl, že mám v těle protilátek na rozdávání. S třetí dávkou tak ještě počkám. Ale test si za půl roku zase zopakuju.