V říjnu jsem vzal kameru na úplně poslední výlukovou jízdu do Slatiňan.
Za oponou
Je ráno. Venku trochu prší, což mi ovšem nezabránilo jít si zaběhat a posléze veslovat. Užívám si volného dne a využiju tedy pozitivních hormonů z fyzické aktivity k sepsání tohoto povídání.
Momentální okamžiky spokojenosti nikdy netrvají příliš dlouho, takže budu muset spěchat, abych na konci textu neupadnul do chmurného rozpoložení, které všichni tak dobře znáte.
Podcast #2 – Kolegyně Veronika, strojvůdkyně a strojmistryně
Do druhého dílu mého neumětelského povídání přijala pozvání moje milá kolegyně Verča.
Mráz
Je brzké ráno. Svítá. Silný mráz kreslí na okna mašiny ledové květy.
A taky je tu zima jako v p*či, protože lokotka na stanovišti netopí.
Po novém (+ video)
Nějaký čas už se jezdí po rekonstruovaném kolejišti a zásadní změny, které z něj v praxi vyplývají, dnes názorně předvedu. Ano, předvedu, protože ačkoli o věcech píšu poměrně obšírně, nedokážu textem popsat reálný stav.
To je dobrej úvod, admine, ne? Poznámka pro čtenáře – pan správce mě imrvére jebe za zdlouhavý začátky. 😀
Novinky dalšího období (+video)
Mockrát jsem přemýšlel, čím je způsobena moje nechuť k některým novotám. Zda je zatím přirozená nedůvěra pramenící z dobře známého faktu, že na dráze už dobře bylo, nebo věk a zkušenosti, díky nimž jsem apriori podezřívavý ke všemu neznámému a nevyzkoušenému.
Zajímavé ovšem je, že pokud překonám prvotní odpor a přizpůsobím se, dokážu poměrně rychle akceptovat a dobře snášet i vcelku zásadní změny.