Teď jdu z tréninku. Vylezu z vody v 10:34 a v 10:47 mi jede vlak. Tzn. mám to vypočítaný na pikosekundy. Vychytaný za ty roky. Usuším se, skočím na kolo a ženu tajnou zkratkou kolem Chrudimky ke kolejím.
Ovšem dnes……..
U mé skříňky, která je nepatrně bokem a mám ji dlouhé roky zaplacenou, se převlíkala moc hezká, asi tak 25letá holka s úplně vyholenou pipinou.
Volám si s manželkou, že venku fest prší.
Za 15 minut potom vezu vlak v dešti, ujedu 25 km od Pardubic, a tráda – zničehonic mašinka přestala jet. Úplně plná souprava, spěšňák.
V pátek byla u nás nějaká bouřka, vezl jsem vlak do Hlinska. Vedle kolejí bílá čára od blesku, rána jak z děla. Za minutu volal výpravčí, že mu přestaly fungovat přejezdy.
Normálně sem měl podezření, jestli to není nějaká skrytá kamera. Přijedu na konečnou, mám asi 40 minut čas, vezu další vláček v 13:55. Ve 13:30 se otevřou dveře a hezká, udýchaná slečna, jestli nemám v mobilu data, že jede do Chrudimi, a neví v kolik a odkud.
V létě jsem měl na konci prázdnin zavřený domovský bazén v Pardubkách, a tak sem jezdil 14 dní do Hradce Králové ven na Flošnu, miluju to u nich. Jedu třeba i ráno po noční, také když prší, nikde nikdo a já si sám ve vyhřívaný padesátce připadám jak majitel zeměkoule.
Byl teplý podvečer, babí léto, kolem 19. hodiny. Před stanovištěm posunovačů, na prvním perónu lavička, před ní malý stolek. Třeba hodina mrtvého času mezi vlaky a další prací.
Borci od posunu vylezli ven, každej hrnek kafe, ubalený retko a plánovaná siesta. Přitom se vedly rozhovory, padala velká životní moudra nebo zásadní názory.