Mám v zápisníku poznamenaných několik témat, kterým se hodám v budoucích textech věnovat. Admin ten seznam pracovně pojmenoval jako buznící soupis, což je od slova buzerovat, a pravidelně mi předhazuje, co bych měl napsat, co odkládám, co jsem slíbil, a co pořád nenapsal. Přiznám se, že do položek na seznamu nemám valné chuti. Schovávám si je totiž na horší časy, až se spisovatelsky vyčerpám. 😀
Doma topíme dřevem. Celý život. Je k tomu potřeba pořádná výbava – Stihl pilky, Fiskars sekyrky, hydraulická štípačka a pracovité ruce. Dnešní psaní bych rád věnoval – jako vzpomínku – tátovi, pro kterého byla činnost zajišťování dřeva pouze odpočinek a radost.
Na trati 031 probíhala více než půl roku rozsáhlá výluka. Přestavovala se železniční stanice Jaroměř. Celý projekt se díky archeologickému průzkumu notně natáhl.
Proč vůbec píšu a jak to celé vzniklo, jsem psal hned v prvním článku blogu. Ale zaslouží si to ještě rozebrat z trochu jiného úhlu.
Dnes budeme pokračovat v nepravidelném seriálu, kdy se ptám kolegů, kteří přišli na dráhu z naprosto jiného oboru, na dojmy, zážitky a názory.
V prvním článku jsem zpovídal bývalého policistu. Tenhle rozhovor se točí kolem kolegy, který k nám přišel z bankovní instituce. Střet světů v praxi. Dialog se odehrál v době jeho aktivního zácviku, proto je plný čerstvých dojmů a nových poznatků. 🙂
Během posledního roku přišlo neskutečné množství nových zácvikantů na pozici strojvedoucího. V minulých letech to takhle masivní rozhodně nebylo. Moje psaní zjevně nese ovoce! 😀
