Téměř pokaždé, kdy se stane blízko mě nějaký incident, z kterého není nikdy daleko k mimořádné události, vnímám souhry jednotlivých okolností. Jejich řetězení ve výsledku přinese problém, z něhož se člověku nepěkne orosí čelo.
Běžné dny / 400!
Uvažuji, jestli bych se neměl vrátit k nadávání a nas*ání na celej svět. Jednak mi to jde a potom je zřejmé, že pozitivní aspekty z minulých článků jsou většině lidí ukradené! Chápu, že hrot, vztek, vášeň a krev prodává lépe a čísla na počítadle návštěv se potom točí jak elektroměr v pěstírně bylin.
Zlobím se též setrvale na admina, který stále odmítá schovat část mého necenzurovaného psaní za paywall, kam by neprověřený čtenář neměl přístup a kde bych s mohl s bonusy vyřádit dosytosti. Bez obav nad očima případných udavačů. (Tak určitě… – pozn. admina)
Nová doba
V návaznosti na minulé články je nutno doplnit pár dalších střípků. Ty lépe osvětlí úvahy dlouholetého kolejového zaměstnance, který, ač vůbec v ničem nevyniká, touží svět obšťastňovat vlastními buřičskými názory a revolučními moudry.
Pozitivní nádech (2)
Admin, který vidí za mou pečlivě a umně vytvořenou fasádu dobrácké duše, se při naší neveřejné komunikaci velmi často neudrží obdivnému úsměvu. Především z toho, kterak dokážu při svém strojvůdcovském psaní vynechávat či maskovat rebelské a smělé úvahy, kterými ho tu a tam obohacuji. Možná, že i dalším lidem nejde na rozum, proč nejen já, ale i další kolegové z ČD stále tak umanutě a zatvrzele bráníme modré barvy.
Prázdninové zápisky (2)
Jelikož jsem minule úvahy zakončil rázně, pokusím se v dnešním textu dotáhnout zmíněné heslovité útržky do souvislého textu.
Prázdninové zápisky (1)
Přes prázdniny se mi nashromáždilo dost zážitků, které zaslouží zmínku, takže si tu odložím zápisek pro účely vlastní archivace. Protože jinak co? Protože jinak by zmizely bez povšimnutí.