Že chodím plavat, se už dávno ví. Jakkoli se to zdá nemožné, i po letech se do vody pořád těším a mám radost z toho, jak si neustále nakládám. Po začátku školní výuky mi volnost narušily děti, protože mají rýmičku a žena rozhodla, že budou doma. Jsem tedy nucen je hlídat a učit se s nima, což koliduje s náročným sportovním programem, který denně potřebuji.
Mám volnej víkend, to je vzácnost. Na sobotní odpoledne je naplánovaná oslava s grilovaným seletem, na což se těším už týden.
Byl jsem teď hodně v práci a protože směny nebyly nic extra, měl jsem značný spánkový deficit. V sobotu ráno jsem se ovšem vzbudil do růžova, deset hodin jsem tomu dal. Tento stav se podepisuje na spokojenosti, svět je hned hezčí.
Včera to byl měsíc, kdy se znovu otevřel bazén v Pardubicích. Protože mám nejlepší zaměstnání u nejlepšího zaměstnavatele na světě, doma mi servis zajišťuje nejlepší manželka na světě a o blog se mi stará nejlepší admin na světě, nemám prakticky vůbec žádné starosti a mohu se beze zbytku věnovat klíčovému předsevzetí o sundavání zbytečných kil tělesné hmotnosti.
Dnešní text bude veselejší. Před půl hodinou jsem vylezl z vody, po více než dvouměsíčním půstu. Endorfiny na maximu!
Před nějakým časem se jednomu z hráčů na mém oblíbeném herním fóru narodil následník. Radostná diskuze a gratulace mi probudila vzpomínky na prožitky, kdy jsem byl vlastní ženě velkou oporou. Mám totiž pocit, že ačkoli se hlásá rovnoprávnost, někdy si veškerou pozornost a práva ohledně narození a výchovy, pro sebe usurpují matky a na důležitou roli otce se neférově zapomíná.
Včera u bráchy velká oslava, manželka má dnes chmury. Není ji nejlépe od žaludku z přemíry dobrého pití. Dětí jsem se tedy zbavil a strčil je k máti na hlídání. Dojedu na kole na nádraží, vlak dorazil na minutu přesně. To mě velmi potěšilo, neb bude trénink v bazénu poctivý a můžu si dokonce přidat pár minut k dobru.
Moje radost neměl dlouhého trvání. Mašinka se svižně rozjela a po 200 metrech najednou buch – rychlobrzda. Stojíme.
