Včera u bráchy velká oslava, manželka má dnes chmury. Není ji nejlépe od žaludku z přemíry dobrého pití. Dětí jsem se tedy zbavil a strčil je k máti na hlídání. Dojedu na kole na nádraží, vlak dorazil na minutu přesně. To mě velmi potěšilo, neb bude trénink v bazénu poctivý a můžu si dokonce přidat pár minut k dobru.
Moje radost neměl dlouhého trvání. Mašinka se svižně rozjela a po 200 metrech najednou buch – rychlobrzda. Stojíme.
Admin psal o vtipných situacích při lékařských prohlídkách a já si všimnul, že z textu opět vyplývá jeden obecně známý a zásadní poznatek. Sestry a sestřičky jsou ve své podstatě neomezenými vládkyněmi lékařských ordinací!
Doma topíme dřevem. Celý život. Je k tomu potřeba pořádná výbava – Stihl pilky, Fiskars sekyrky, hydraulická štípačka a pracovité ruce. Dnešní psaní bych rád věnoval – jako vzpomínku – tátovi, pro kterého byla činnost zajišťování dřeva pouze odpočinek a radost.
Mi psal tuhle admin, že se jde nechat tetovat. Jsem si vzpomněl, když bylo dřív víc času, jak jsem chodil s kámošema do sauny.
Kromě železnice jsem se před lety věnoval i dalším činnostem, při kterých jsem si udělal hodně dobrých známých a také kamarádů. Mnozí jsou dnes skutečně úspěšnými podnikateli, kterým se byznysově velmi dobře daří. Je super, že se z většiny nestali mistři světa, ale jsou stále normální. Jako dřív.
Jeden z nich mě před lety pozval na svou chalupu, kde hodlal oslavit své třicáté narozeniny.
Nastal čas odjezdu. Návěstidlo ukazuje volno, písknu výzvu k pohotovosti (krátké a dlouhé hvízdnutí), tím zahájím úkony dopravce potřebné k odjezdu, vlakvedoucí souhlasí, zavírám dveře. Načasování mi vyjde na sekundu přesně. Rozjíždím vlak, koukám na střídačku před sebe a do zrcátek, nebo do kamery na peron. A už vidím, jak z podchodu vybíhají lidi, ženou se k vlaku a užasle zjišťují, že už je v pohybu.
