Když jsem byl na zácviku strojvedoucího na dílně, dělal jsem různé opravy s chlapama. Správně mám jen čumět, ale bavilo mě pomáhat. Přišli jsme tam čtyři adepti na fíru, z toho dvě netáhla, co jim dílna nevoněla. Já jsem tam na dílně před 15 rokama začínal, takže pohoda a těšil jsem se.
Je dopoledne a přijíždím do depa, končím noční směnu. Musím ještě vyzbrojit svou lokomotivu naftou, a nechat odsát WC. Před bývalou opravnou pro nákladní vozy stojí nádherný stroj. Zrekonstruovaný Stříbrný šíp.
Jeden z klíčových chlapců GR skupiny se rozhodl, že se ožení. To lidé dělávají, samotné rozhodnutí není ničím výjimečným. Z nepochopitelných důvodů, ačkoli nejsem jeho kamarád, mě pozval na svatbu. Přišel mi domů poštou dopis na hogofogo papíře, už jen podle provedení pozvánky se dalo tušit, že jsou v akci velký peníze. Mám k cestování na akce, kde nikoho neznám, obecně nechuť. Navíc dálka nehorázná, z Pardubic se táhnout až do Zhoře u Tábora. A ještě se tam mělo spát.
Během letní dovolené 2018 jsme měli při přesunu po Česku naplánovanou zastávku a spaní ve vagonu na zastávce Nižbor.
Včerejší zážitek. Stahovali mě s vlakem pozdě k peronu, ten už plný čekajících lidí, jen asi tři minuty do odjezdu. Chtěl jsem se dojít ještě vyčůrat, otevřu dveře, proti jde vlakvedoucí s kufrem. Bylo jí asi tak 40, možná 45 let.
Někdo v noci ozdobil předvěst.
