Mám vůči zaměstnavateli určitý dluh, který bych rád psaním vyrovnal. Některé nepopulární záležitosti jsem několikrát zmiňoval, jenže nepochopitelně vynechávám i věci, které mi přijdou výborné. Mám totiž dojem, že se měníme. Chci zmínit, co vnímám jinak a lépe.
Jak jsem se (zatím) nestal podcasterem
Obyčejné radosti
Bylo by nefér si jen stýskat, což jsem činil v posledních článcích.
Trápení s ha*zlem
Hned 1. září, po cestě do bazénu, spěchám na nástupní místo do práce, odkud se – dle tabletu – mám přesunout ve 14:34 busem do Rosic nad Labem. Odtud potom vlakem do Hradce Králové. Z něj povezu mašinku po opravě do Moravan, kde se s kolegou na ose bleskově vystřídáme.
Trápení a úspěchy
Nejsem přece jak malej a nepotřebuju si nic dokazovat!
Ponížení po noční
Tahle příhoda je vlastně docela náhodná.