Z předchozí části víme, že bych měl být naštvaný. Ale nejsem. Uvědomil jsem si totiž po probuzení, že za tři hodiny jdu!
Konec a nový začátek
Pardubická výluka postoupila do další fáze. Skončily jízdy vlaku na Hradec Králové a Chrudim. Měl jsem tu čest chytit poslední nedělní noční před přerušením provozu. A projet tak ve tmě předchystaným staveništěm plným bagrů, jeřábů, náklaďáků, s nouzovou panelovou cestou kolem trati a s vykácenými stromy okolo. Před prvním večerním odjezdem z Pardubic jsem byl ovšem překvapen jedním zážitkem.
Pod mostem
Jelikož jsem prodělal Covid v lednu a drážní očkování nedopadlo, byl jsem nucen počkat na okamžik, kdy půjde běžným způsobem zaregistrovat i můj ročník. Neb jsem zvídavý, udělal jsem si i kontrolní test na protilátky. Jeho vyhodnocení jistou míru imunity prokázalo, ovšem čísla byla nízká.
Střípky z cest #2
Jízda jinak
Po posledním nepříjemném zážitku (o němž stále nemůžu zatím napsat) jsem musel zabrousit do osobních zápisků z fírovské školy. Nebyl jsem si jistý technickým rozměrem a vadou, která se mi na vlaku následně objevila. Při listování množstvím obsáhlých poznámek jsem si uvědomil, jaká kvanta informací člověk během let strojvůdcování absorbuje a že jejich rozsah už mu nepřijde ani trochu zvláštní.
Jeden cestující
Stalo se: 11. 5. 2021
Výluky kolem Pardubic nekončí, ba naopak. Přináší provozní těžkosti, s kterými je nutno počítat a raději aktuálně do práce přijíždím o chvilku dřív, abych se seznámil s průběhem směn. Ty se teď často liší od zaběhnutého stereotypu.