Zážitek asi 25 minut zpátky. Dovezl jsem vlak z Pardubic do Havlíčkova brodu, mám asi 25 minut pobyt a jedu nazpět. Vyndám svačinu a sedím v prostoru pro cestující. Sám.
Otevřou se dveře, vleze černovláska vlasy staženy do ohonu, štíhlá, pohledná.
„No tyyy volleee, tak sem tady, uff ženu, ty vooooleee, hele, je to do Pardubic, joo?“ huláká.
První příspěvek a krátký úvod. Mám práci strojvedoucího velmi rád. I po dlouhých letech u dráhy je ve mně stále faktor těšení do práce. Často se přistihnu, že se usmívám a s chutí očekávám, co nového mi den nebo noc na lokomotivě přinese.
Ke svému povolání přistupuji s pokorou, respektem a také obrovskou úctou. Je krásné. A velmi pestré! V žádném případě není nudné, konec konců, to si už přečtete sami.
