Nalezenec a odměna

N

Stalo se: 8. června 2018, 12:26

Poručík Columbo. Nějaký cestujici si zapomněl u mě ve vlaku tašku. iPad, noťas Dell, ještě pár lejster. Navštěvuje jakýsi kurz rekvalifikační, úřad práce Chrudim. Dovolám se mu, ohromná radost, že odjíždí v 13:38 rychlíkem dál na Prahu. Ja už stojím s osobákem mimo peron, asi 600 metrů na odstavnejch kolejích. Venku vedro jak prase, 35 stupňů.


Utíkám do stanice, mám nohy v ponožkách a pantoflích posekaný od babáku a náletových trav. Předám pánovi tašku, ten děkoval a v ruce stovku, prý jako nálezné.

Poděkoval jsem, kilo jsem si nevzal, i když mne to lákalo, a říkám mu:
„Až bude někdo nadávat na nádražáky, že jsme kurvy, slibte mi, že se ozvete a zastanete se nás, že nejsou všichni stejní.“

Pan kýval velkou hlavou jako tučňák na palubce auta a děkoval. Jdu zpátky na svou lokotku, jsem úplně mokrej od potu, smrdím sám sobě. Možná cinknu ještě četě do rychlíku, ať mi ho pohlídaj, až bude vystupovat, ať má všechno.

Pokračování: 27. června 2018, 10:29

Mám dnes volno, šel jsem si zaplavat, vylezu z bazénu a na soukromém telefonu zmeškaný dva hovory, cizí číslo a vyšetřovatel nehod od ČD. Euforie z povedeného treninku se rázem ztrácí, naskakují obavy.

Je to o něco víc než měsíc, co jsem trefil ten traktor, tzn. přibližný čas, kdy se celá nehoda uzavírá, jsou hotové rozbory z rychloměru, houkačky, stažena data z opakovače, účinek a čas použití rychlobrzdy, vyhodnocen postup po nehodě. Není uplně vyloučené, že se může ukázat, že jsem cokoliv zanedbal a rázem jsem za kokota.

“Dobrý den, sekretariát ředitele pro osobní dopravu, Koubová.”

„Dobrý den, tady je Péťa, mám od vás zmeškaný hovor,” začínám.

“Pan Péťa? ”

“Ne, lidi mi tak říkají.”

Paní se začala smát a prej:
“Vy jste našel tašku s notebokem a tabletem, že?”

Říkám, že jo.

A ona, že pán poslal libezbrief, kde vypsal, jak sem za ním běžel a že je rád atd. A ona, že je taky ráda a podobný řeči. Úplně se mi u prdele z toho cukrování začaly rojit včely. Tolik sladké lásky. 🙂

Poděkoval jsem a volal vyšetřovákovi, už výrazně klidnější. I ten mi poděkoval, pochválil a že jsem příkladně vylepšil náš obraz, možná mě prej daj do novin, jak kdybych byl nějaká Mesárošová kozatá, a prý jsem navržen přednostovi na odměnu. On jen že si ověřuje, zda se to skutecne odehrálo, že se prý občas děje, že si lidi píšou pochvaly na objednávku.

Já sem si pomyslel, ze jsem radši, když se o mně nikde nemluví a neví se, že existuju. Nemusej mě ani peskovat, ani chválit. Jen abych si frčel vláčkem krajinou a čtrnáctého byla na účtu výplata.

Ale jasný. Jsem spokojený, potěšili mě.

Přidej komentář

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt