Kromě železnice jsem se před lety věnoval i dalším činnostem, při kterých jsem si udělal hodně dobrých známých a také kamarádů. Mnozí jsou dnes skutečně úspěšnými podnikateli, kterým se byznysově velmi dobře daří. Je super, že se z většiny nestali mistři světa, ale jsou stále normální. Jako dřív.
Jeden z nich mě před lety pozval na svou chalupu, kde hodlal oslavit své třicáté narozeniny.
Že jsem pyšnej táta, to už tu několikrát padlo. Jsem z dětí úplně u vytržení. Kdo je rodič, asi lépe pochopí, jak to myslím. Jsem neskonale nadšenej z toho, že je můžu pozorovat. A asi i výchovně ovlivňuju vlastní dílo.
Už jsem tu někde psal, že kdykoli nemám noční a jsem doma, věnuji se večer vyprávění pohádek dětem. Děj si vymýšlím z voleje a není nikdy předem určené finále.
Nemám to kam dát, tak alespoň sem. I když to tady asi nikdo neocení. Bazén zjevně netáhne tak jako koleje. 😀 Přesto musím konstatovat, že rok 2019 byl z hlediska vody rokem dobrým.
Mám jeden velký rest. Nepředstavil jsem vám profesi, která je v mnoha ohledech naprosto zásadní. Jak pro cestující, které vozíme, tak i pro strojvedoucí, kterým svou přítomností hodně pomáhají.
Dumal jsem, jak celé povídání pojmout. Nakonec to udělám opravdu velkoryse, na tři části. Proč?
Slangově padák, formálně se tahle situace nazývá náhlou změnou návěstního znaku. Co to vůbec je?