Jednou z častých otázek je téma směn, plánování času. A také to, zda lze po složení všech zkoušek očekávat přizpůsobení práce a směn podle potřeb zaměstnance, jak to může být zvykem v jiných firmách. Zkusím to tedy nějak rozumně vysvětlit.
Píšu tady na stránkách většinou legrační a pozitivní věci, občas i smutné. Nechci dělat PR Českým drahám, že jsme úplně bezvadný a bez chyb. Nejsme! Spousta věcí u nás mě trápí a občas i nehorázně se*e.
Normálně by mě vůbec nenapadlo trávit volnou sobotu opět u kolejí. Malej Péťa má ale vlaky moc rád, určitě mnohem radši než já. Co bych byl za fotra, kdybych mu neudělal radost. Takže jedem na výlet.
I když se to na první pohled nemusí zdát, čištění a mytí je věnováno poměrně hodně pozornosti. V Hradci Králové je v areálu opravny osobních vozů myčka, kam pravidelně v turnusech zajíždíme a myjeme Žraloka. Ta směna neni u strojvedoucích příliš oblíbená. Je o víkendu, ze soboty na neděli, člověk je vzhůru skoro celou noc a poté ještě veze úplně první ranní vlak s lidma do Pardubic. Teprve potom spadne z mašiny a jde domů. Tzn. rozbitý celý víkend a dále hned v pondělí opět brzy ráno do práce.
Občas se mě někdo zeptá, proč stojí jízdné tolik a tolik, jestli není nějaký levnější a jak je možný, že když se koupí lístek vcelku, stojí víc, než když se rozdělí na dvě cesty.
SŽDC zcela jistě nebere časté bouračky u přejezdů na lehkou váhu. Občas vozím zabezpečováky nebo revizáky a dozvídám se od nich zákulisní informace o neuvěřitelně složitých procesech schvalování drážních staveb, drahých technických řešeních, a jiných těžkostech, které brání jednoduchému a rychlému uvedení do praxe.
