Je dobré, důležité a hlavně očistné se občas zastavit. Pohlédnout pravdě do tváře, připomenout si, že výsada vedení vlaku, kterou má v republice jen nemnoho vyvolených, s sebou nese zároveň i nebezpečí.
Taková běžná noční
V sobotu jsem nastupoval do práce na noční. U Kolína vzali rychlíkem nějakýho chudáka na dvě půlky. Můj vlak nikde, tak sedím ve studené hale Pardubic. Je 23:25.
Úhly pohledu
Hlavně si to neber osobně, říkám si v duchu, když uvažuji nad věcmi, které promlouvají do mé fírovské pohody.
Azrael
Obvyklá podzimní starost při ježdění vlakem – smekání – se díky upgradu na nové stroje hlásí s neúprosnou naléhavostí.
Nejsi normální
Čím se vlastně definuje, jestli je člověk normální? Taková myšlenka mě napadá po posledním týdnu… Kde je hranice, kdy pouhá myšlenka, jen krok od realizace, začne být nebezpečná? A jak lze zásadně pouhou sebekázní, slovem, tónem hlasu obrátit rozčilení v lásku?
Nastavené zrcadlo
Nové a nezažité činnosti mi jako strojvedoucímu přinášejí stres. Když je zvládnu, třebas i s problémy, posílí mi to sebevědomí a začnou se mi třeba i líbit.

