“Kolik ti je vlastně roků, taťko?” ptala se mě zamyšleně dcera v krátké chvilce oddechu před usnutím, kdy po dramatickém a procítěném podání narychlo vymyšlené bajky o tom, jak na Rumcajse v Řáholci zaútočil Spiderman a i přes jeho fyzickou převahu a intenzitu útoku zvítězilo dobro nad zlem.
Vypadá to, že se nám dlouhá zácviková žraločí epizoda chýlí ke konci. A já zažívám lehce ambivalentní pocity.
Vracel jsem se včera večer úplně posledním rychlíkem z České Třebové, kam mi o notný kus dříve přijelo vystřídání. To abych mohl spát doma ve své posteli.
Jelikož to není první ochotný krok mladého kolegy, kterého mám doopravdy moc rád, musím zde zmínit jeho laskavost a ochotu udělat něco navíc i pro budoucí generace.
Můj aktuálně přerušený přerod na elektrického fíru má své opodstatnění.
Jak jinak oslavit poslední den v roce, než prací, dumal jsem, když jsem 31. prosince po obědě mířil z bazénu k depu.
(Nejzbytečnější článek roku je tu! – pozn. admina)
