Přijde mi plytké, abych psal v současné situaci o čemkoli. Špatně spím, jsem zádumčivý, mrzutý a nemám náladu na humory. Ani ty laciné. Asi jako spousta dalších lidí. Přesto se sluší sepsat pár řádek, abych čtenářům osvětlil své rozpoložení.
Dnešní psaní mělo být o sportu. Jak se dostávám po omikronu do formy. Už zase skáču přes kaluže! Větrné počasí ovšem způsobilo, že si na text o mém zlepšování budete muset počkat. 🙂
Je neděle ráno, jsem v práci. Na pondělí nemám nic v zásobě. Do odjezdu zbývá 25 minut. Svezl jsem po noční jeden vlak dolů a čeká mě ještě jedna otočka.
Můj druhý kolektivní ozdravný pobyt se přehoupl do závěrečné poloviny. Pohled do redakčního systému blogu napovídá, že bych měl zase něco napsat. Právě jsem se vrátil z procedury a protože je venku ošklivo, využiju čas k sepsání několika příhod.
Občas si ve vodě přemýšlím o zdroji radosti, která pramení ze sportu a námahy. Začátkem ledna se mi sportoviště naplnilo lidmi, kteří toužili nově proměnit své postavy. A jako předešlé roky, ani těmto úsilí moc nevydrželo. Už jsem zase v dráze víceméně sám, což mi ostatně vyhovuje.
Protože jsem v posledním článku zmiňoval, že mám za sebou poznání trati na Poličku, poprosil jsem admina, zda by neudělal video s úplně novou tratí, kam se občas vlakem podívám.
