Coming out

Když jsem si kdysi myslel, že se mi vypisováním a poukazováním na zjevná příkoří uleví, byla to pravda jen částečně.

Zapsáno: 3. 11. 2023

Vybalancovat veřejný text a nebýt příliš radikální u situací, které mě rmoutí, je v rámci korektní vyváženosti celkem oříšek. Raději se u spousty drobných bolů tvářím, že prostě neexistují.

Zároveň si uvědomuji, že permanentní pocit pos*ané ufňukanosti z drobných a nezajímavých kravin není nijak zábavný. Opakovat se s dojmy a články, např. jak se mi tuhle při první ranní cestě do Havlbrodu smekala kolej tak, že jsem namísto 70 km/h jel max třicet, abych mašinu neobul, nebo že se současná chrudimská výluka nejspíš nestihne v termínu, je zbytečné. Lidem je to fuk. Tyto věci prostě k mojí práci patří a že se mi něco zásadně nelíbí, není nutno dokola zmiňovat.

Stejná věc, pouze z druhého pólu, je vypisování drobných a triviálních úspěchů, radostí či milníků, které už omezuji raději zcela, neboť už dávno chápu, že jejich sdílením vypadám jako chlubivý a divný patron. Obvzlášť pro lidi, kteří mě neznají osobně, může být těžko pochopitelná radost ze situací, které si na konci prostě sednou a já se nedokážu vynadivit, jak mohly takhle náramně klapnout.

Inu

Možná proto jsem se admina ve vší vážnosti ptal, zda má smysl zveřejňovat info se zamýšleným povídáním s hosty nebo stavbou baráku. Je jasné, že podobné věci se zásadně odchylují od původního plánu a vlastního zadání, že budu psát jen o sobě a o dráze.

Moje přemítání, váhání a nejistota jsou typické u situací, které nedovedu předem absolutně vyhodnotit. Možná se u nich i bojím, aby byly správně pochopeny nebo přijaty. Zároveň si ovšem říkám, že by měly být. Témata budování a s nimi spojenými trampotami jsou jistě blízká mnohým čtenářům, kteří mají podobnou cestu třeba za sebou a v situacích, které já budu řešit prvně, mi dokážou dát i dobře mířenou radu. A možná budou i reagovat více, než když jim popisuju situaci, jak mi díky nízké hladině chladící kapaliny (neindikované diagnostikou) ve 3:30 ráno vyskakuje na Žraloku varovná hláška „červený alarm motoru B“. (O tom příští týden. – pozn. admina)

Motivace

Podobná úvaha je i s tím živým povídáním. Kluci kolem mě, kteří dělají stejnou práci a jezdí po stejných kolejích, jsou veskrze strašně fajn. Ať se jedná o dlouholeté strojvedoucí, skorodůchodce nebo i čerstvé nováčky. Všichni za sebou mají mnohdy pestrou a zajímavou cestu, která mi přijde velmi zábavná.

A vyptávat se jich, zda některé věci cítí podobně jako já nebo zda snad mají odlišný názor, mi přijde úplně přirozené. Činím to tak ostatně celý profesní život a své dojmy i poznatky si ukládám zatím jen pro sebe. Nebo sem.

Jelikož si myslím, že díky mému absolutnímu mluvícímu neumětelství nebude nouze o trapné situace či otázky, což už jsem historicky předvedl, rozhodl jsem se celou věc zamaskovat něčím poutavým. První rozhovory se tudíž budou odehrávat u činnosti, kterou mám rád. Ba co víc, kterou miluju. A je vám tedy jasné, že u ní už dávno jakoukoli nervozitou netrpím.

Přesto budu minimálně v začátcích potřebovat povzbuzení. Bezmezně kritické a trolící názory si tedy vy testovačí, všichni mému srdci blízcí, prosím pěkně nechte zatím pro sebe. Vyslovte je třeba až u desátého dílu.

Učím se to. A potřebuju teda hlavně lásku. Hodně lásky. 🙂

Dodatek admina

Chápu, že pro věrné a pravidelné čtenáře jsou nekončící zmínky o rozhovorech a podcastech únavnou rutinou. Vlastně ne, že nechápu. Vím! Protože jsem jim vystaven poslední rok téměř neustále. Ovšem pozor – Hopa už opravdu vlastní patřičné technické vybavení (zakoupil ho sám; samozřejmě za nekončícího pláče o tom, kolik peněz musel investovat a že se díky tomu muselo posunout proražení přípojek pozemku pod silnicí) a úspěšně proběhl první zvukový test!

Dá se to poslouchat? Technicky ano, obsah a formu budete muset posoudit sami, až dorazí první ostrý výsledek. Jsem nicméně přesvědčený, že z hrubého uhlíku nějaký ten malý diamant vybrousíme. I kdyby to znamenalo použít z dvouhodinového záznamu třeba jen 40 vteřin. Těšte se! 😀