Do Vídně

Tenhle nápad nebyl můj, vymyslela ho manželka.

Zapsáno: 10. 12. 2023

Vyjádřila směrem ke mně touhu doprovázenou oddaným pohledem. Že bychom mohli jet celá rodina vlakem na výlet. Adventní. Vídeň bysme uzřeli, trhy na Marie Theresien Platz navštívili, punčovej hrnek si na památku koupili.

Pravidelní čtenáři vědí, že můj akční výletní rádius se pohybuje maximálně 100 kilometrů od baráku a jakákoli delší štreka (zvlášť vlakem, který neřídím), mě naplňuje určitým neklidem.

Neřekl jsem ani tak, ani tak, jakož činím ostatně ve většině případů, kdy se mi něco příliš nezdá. Nato jsem se jal zjišťovat telefonicky u turisticky aktivnějších kolegů, jestli je přání mé choti vůbec realizovatelné.

Zjištění, že jede přímý vlak z Pardubic do Vídně, navíc Railjet, který osobně řadím na nejvyšší úroveň českého kolejového povoznictví, můj původně neutrální postoj překlopilo do realizačního procesu.

Jako zaměstnanec největšího a nejlepšího republikového dopravce mám v rámci benefitů nárok na zvýhodněnou cestu do blízkých cizokrajných destinací, což je jistě velmi příjemné, ovšem mnou zcela nevyužívané.

Co u nás funguje na jedničku, je personální servis. Zmiňuji tu support paní personální celkem často. Pokaždé mě udiví ochotou, trpělivostí a rychlostí zpracování mnohdy náročného papírového martyria, které mě jakožto dělníka významně ničí.

Pomohla vyřídit potřebné dokumenty, FIP průkazy, na kase jsem zaplatil kromě potřebných poplatků též rezervační místenkové náležitosti a v radostném nadšení mě napadlo, že zakoupíme dva lístky navíc. Totiž abychom s sebou vzali na výlet i babičku a dědu. Tedy lidi, kteří pro mě dobře vychovali svou dceru a darovali mi ji k celoživotnímu užívání. Není to tedy bezplatně (vymyslela si teďkonc ten barák), ale nemám obecně k jejímu manželskému projevu žádných větších výhrad. Což je, s ohledem na mé okolí, poměrně mimořádná věc. 🙂

Jedeme

Nastal den odjezdu. Moje necestovatelská povaha vyvolala mírný neklid v duši. Obvzlášť, když je trať kolem Pardubic na mnoha místech rozp*caná (dalo by se říct i rozpracovaná), k tomu zase napadl sníh a tudíž se dá jen těžko odhadovat, zda a jak se pojede, jestli vůbec spoj dorazí a nebude nahrazen třeba horším. Třeba Reginou. 😀

Když se od Prahy potichu a s minutovým náskokem přiblížila tmavě modrá souprava, která posléze celou trasu projela s japonskou přesností, utvrdil jsem se hrdě v názoru, že občasné nepřejícné stesky směrem k nám paří už k přežitému koloritu Ezopových bajek. Není nutno se jim podobnými do budoucna znepokojovat. 🙂

Vídeň

Město je krásné. Dohledal jsem si kolečko a to jsme s určitými odchylkami celé obešli. Protože vládnu technikou, byl jsem pověřen obsluhou navigace v mobilu. Tamní značení se nám zdálo dost zmatečné.

Všichni účastníci zájezdu se dojímali nad monumentálními stavbami a pestrou nabídkou trhovců. Jsem prostý člověk a mumraj či tlačenice velkoměsta jsou mi z duše protivné. Ani stánkový prodej u mě neprobouzí žádnou velkou touhu, neboť co potřebuji, to mám. Většinou dvakrát. 😀

Dokázal jsem ale velmi dobře emitovat spokojenost a nadšení, jak ostatně manželka očekávala.

Zpátky

Nejvíc spokojený jsem ovšem byl, když jsme se všichni opětovně usadili ve zpátečním RailJetu, který nás měl za tři hodiny vysadit v Pardubicích.

Ostentativně jsem se přezul ještě ve Vídni, což u mnoha okolních sousedů vyvolalo nepředstíranou závist. Jejich vysoké a pevně sešněrované turistické boty zjevně takovým pohodlím neoplývaly.

Uchechtl jsem se nad svou cestovatelskou protřelostí a jal se vytvářet tuto vynikající reportáž, která snad nemůže být ani čerstvější.

Protože všichni moji blízcí odešli do jídelního vozu (už jsme v Břeclavi), pozoruji barbínu napíchanou botoxem (má Apple mušlový sluchátka s náhlavním mostem), jak si pohazuje peroxidovou hřívou do rytmu. Umělohmotnější už je snad jen PETka.

Cesta utíká mocně. Brno. Modelína z Wishe opouští vagón. 🙂

Do Pardubic jsme dorazili s desetiminutovým zpožděním. Auto kousek od nádraží, tradá domů.

Ale jo, líbilo se mi to. Vlastně si říkám, že to všechno proběhlo až podezřele v pohodě a bez potíží. Což, jak se obecně ví, není pravidlem, neb i v ten den se našel skokan v kolejišti.

Inu… Mohu zodpovědně, a čistě za sebe říct, že České dráhy dopřávají i svým zaměstnancům kvalitní a pohodlné cestování.