Vánoční počasí

Pojednání o počasí mě napadlo sepsat po dni, kdy se mi příliš nevedlo.

Zapsáno: 25. 12. 2023

Obligátní fakt, že co se má pos*at, přijde zčistajasna, se ten den naplnil bezezbytku. Znovu mi připomněl, že přísloví, ať nechválím dne před večerem, se vyplatí věřit.

Větrák

Měl jsem 22. prosince poslední směnu před Ježíškem a nebylo to tedy bůhvíco. Celý den ošklivo, déšť a vítr. U úplně posledního vlaku, kdy jsem točil spěšňák Pardubice-H. Brod a zpět, začalo chumelit. Fakt fest.

V Hlinsku, cca v polovině trasy, jsem dostal s omluvným pohledem od paní výpravčí tzv. větrák. Rozkaz k opatrné jízdě, který nařizuje strojvedoucímu přizpůsobit rychlost jízdy na vzdálenost, na kterou před sebou vidí. V případě, že do něčeho narazí, je potom víceméně viníkem karambolu. Správa železnic, správce kolejí, se tak vlastně vyviňuje z faktu, že se na trati může vyskytnout překážka.

Normálně tento rozkaz akceptuji, ovšem nemohu si nevšimnout faktu, že se stává poslední dobou značně nadužívaným. Je výstraha meteorologů na vítr, šup papír a jeď, jak umíš!

Přiznám se, že mě to doopravdy se*e neuvěřitelně a velmi.

Výměny

Chumelilo fest. Foukalo a sníh šel přímo proti oknu. Jel jsem pomalu, opatrně a hlasitě nadával do ku*ev a svinské smůly. Dovezl jsem do Havlbrodu asi 12 minut zpoždění, přešel na druhou stranu jednotky a po krátkém zdržení, kdy se čekalo na rychlík do Prahy, vyrazil zpět.

Dojel jsem před Ždírec nad Doubravou, kde se předloni vyskytl padák, a zastavil, protože na vjezdovém návěstidlu bylo stůj. Zde jsem se (bez předpisem vyžadovaného čekání) ihned (bezúspěšně) pokoušel dovolat kompetentním, abych se dozvěděl, proč mě nikdo nechce.

Už jsem byl posmutnělý a navíc jsem nesměl být sprostý, neboť mě v kabině navštívila hezká, mladá a sympatická paní vlakvedoucí, která též toužila po informacích, zda se s námi počítá, neboť je lid uvnitř napnutý, zda stihne přípoj.

Přes telemost výpravčí Hlinsko+dispečer jsme se nakonec dozvěděli, že nejdou výměny, protože jsou zapadané sněhem. Překvapilo mě, vcelku příjemně, že se v poměrně krátkém čase našel živý pracovník, který dokázal tuto nepříjemnou poruchu odstranit a já mohl vyrazit na další cestu.

Přiznám se, že jsem poslední kilometry před Hlinskem jel krokem a skutečně po paměti, protože jsem neviděl ale lautr nic! Neprostupná bílá tma, kterou zaváté led reflektory neměly šanci prorazit. Dokonce ani vlakvedoucí nedorazila s otázkou, zda stáhneme zpoždění. Nejspíš se bála, zda vůbec dojedeme.

Hlinsko! Uf, paráda. Chumelí už míň. Další foukací rozkaz, tentokrát až do Chrudimi. Jedeme. Pomalu a opatrně. Konečně Pardubice, střídání na ose, dovezl jsem 45 minut sekeru. Honem do auta, do haj*lu, je skoro půlnoc, tvl, to byl den. Klika, že se nic nestalo.

Nefér

Stejně jsem ale naštvanej, že mám těžkej život. Usínám s určitým pocitem nespravedlnosti z toho, že nikdo z civilních lidí nechápe, co má občas strojvedoucí za práci a že se to vlastně nedá popsat.

Spím ovšem tvrdě a kvalitně. Vzbudím se v 7:50 a moje první myšlenky jsou, že slyším vítr a déšť. Je mi to ale jedno. Zatopím a vyrazím za sportem. Je sobota 23. prosince a v bazénu se mi naskytne tento pohled.

Domů se vracím občerstvený, nadšený z kvalitní plavby a velmi spokojený! Věnuji se rodině, v garáži při balení dárků piju velejemný rum a poslouchám kvalitní hudbu. Je mi strašně dobře.

Spíš ze zvědavosti a s vědomím toho, že nikam nemusím, koukám do Grappu, kde se to červená až běda. Ve světle tohoto rozpoložení mi dochází, že existují strojvedoucí, kteří na tom byli, jsou a budou mnohem hůř než já.

Ovšem nejen fírové. I admin zdejších stránek zažil Ježíška, na kterého nezapomene. Když mi líčil trápení, které řešil, skoro jsem se zastyděl. Že mě rozčiluje malý diskomfort v podobě blbého počasí, nefunkční výměna nebo přivezená sekyra. Není pochyb, že v porovnání s jeho dobrodružstvím jsou to malé a bezvýznamné věci.

Ale stejně mě štvou, že…