Nijak extra se nám teď v Pardubicích přes léto nevede, páč se projíždí návěstidla. Ačkoliv se nikomu nic nestalo, komplikace a mrzutosti pro všechny dotčené jsou nadmíru vysoké.
Zapsáno: 25. 7. 2026
V zákulisí a po uklidnění prvotních emocí se pokaždé po MU snažím dopátrat příčiny. Chci prostě vědět, jak je to vlastně možné, a zajímám se hlavně o spouštěč takového omylu. A také o přispívající faktory. Pokud se pravdivě dozvím, co a jak se dělo, dokážu si vlastní optikou naroubovat na své vlastní jednání představu, jak bych se asi v podobné situaci zachoval sám a zda by se mi to mohlo přihodit taky. Podobné události, byť se mě na první pohled nijak netýkají, zásadně přispívají k mojí pokoře.
S výše zmíněným souvisí i příprava na periodické přezkoušení, které se u nás na podzim odehraje. Opakované ověření znalostí prostě patří k tomu, co vykonávám. A já k němu přistupuji, myslím, odpovědně. Už nyní si se spřátelenými kolegy vyměňuji moudra a diskutuji osobně nebo telefonicky nad změnami v ustanoveních předpisů, které vcelku zásadně mění dříve mnohdy napevno ukotvené zákonitosti. U některých z nich nesouhlasně kroutím hlavou, protože mi absolutně nedávají smysl, a mám za to, že se jejich tvůrce musel splést.
Adresně se jedná, abych byl alespoň v jednom případě konkrétní, o ustanovení, odkdy musí strojvedoucí houkat, pokud spatří na trati návěst „Práce na trati“. Na to, že to je jinak, než si myslím, jsem byl upozorněn Martinem, který si v rámci doplnění na éčkové papíry projíždí celou D1 po jednotlivých statích. Chybí tedy pro úplnost vypracované zadání otázek z ETCS zabezpečovače, neboť i u něho se od spuštění událo vcelku dost korekcí nebo úprav.
Otázky na přezkoušky se učím z vypracovaných odpovědí kolegů, kteří jsou mnohem pilnější než jsem já, a jelikož se už mezi depy vyskytuje několik verzí, doptávám se při porovnávání na nuance a odlišnosti těch nejzkušenějších.
Šolich a nejistota
Jediná věc mi chybí strašně. Na pokyn někoho mocného byla zastavena stránka, kde se testové otázky vybíraly v prohlížeči a byly v nich obsazeny i špatné odpovědi. Tohle mi vyhovovalo úplně nejvíc, a proto podnikám kroky, abych mohl zmíněnou věc zrealizovat sám a neveřejně. Prostě aby toho, koho se*e, že existují fírové, co chtějí vědět a umět, neměl mezi vyvolené, zasvěcené a prověřené přístup. To je totiž jediná možná varianta, jak přežít v novém světě plném omezení, pravidel a vyku*vených restrikcí. Vůbec neumožnit Dlouhejm bidlům a Štětináčům strkat nos mezi důvěryhodné bratrstvo neohrožených.
Souvisí s tím i další věc, která mě zaujala a vyplynula vlastně úplně náhodně. Byl jsem naoko vážně, ovšem vše podáno žertem, napaden, proč zacvikanta neučím na Panteru věc, která je prý vyžadována. Záměrně nepíšu jaká, nicméně svatosvatě přísahám, že mi ji nikdo neukázal, nikdy ji po mně nikdo nechtěl, ani při autorizaci řady, nikdy nikdo mi ji nevyčítal a hlavně nevšimnul sem si, že by ji někdy někdo dělal. Zarazilo mě to natolik, že jsem si podniknul vlastní šetření, abych se dozvěděl, jak o vyžadované věci smýšlejí zkušenější, a výsledky vyznívají značně rozporuplně. 😀
Stejná věc souvisí i se stopováním motoru při stání u nezávislé trakce, prováděním úplného odstavení místo aktivního na syslovlaku, zamykáním na 5kový klíč u bymek, ukládáním času úplné zprávy o brzdění při sepisování vlakové dokumentace a jejím následném využití vlakovou četou. Spousta řešení, u nichž si prostě nejsem zcela jistý, jestli a jak se mám zachovat.
Novinka!
Mám ovšem kliku. Budu mít možnost vše prodiskutovat se šikovnými, zasvěcenými a znalými cestou a během festivalu. Nedá mi to a navštívím svůj úplně první teambuilding v životě. Po 29 letech u dráhy, ačkoliv se mi to nezdá, je možné, že už trochu uvadá můj zápal pro modrou barvu.
Přihlásil jsem se tedy společně s několika pardubickými kolegy na firemní setkání, kde se budu tmelit a lépe poznávat. Protože je admin zdejších stránek v korporátním segmentu již dlouhé roky, potěšilo ho, že nejsem pecka a že se toužím stát plnohodnotnou součástí naší firmy. Odhaduje, že budeme mýt lokomotivu na čas nebo řídit poslepu po trati. Ani jedno by mi asi nevadilo, spíše jsem se bál, abych nemusel zpívat karaoke nebo se honit s kolegy do kříže podle sešiťáků.
Jedna věc je ale jistá. Ukradnu manželce velký automobil a s osádkou, která slibuje věru dobrou zábavu, vyrazíme k Mácháči. Odhaduji, že o dobrou náladu skutečně nebude nouze.
Třeba bych o tom potom mohl něco napsat.
