Hned 1. září, po cestě do bazénu, spěchám na nástupní místo do práce, odkud se – dle tabletu – mám přesunout ve 14:34 busem do Rosic nad Labem. Odtud potom vlakem do Hradce Králové. Z něj povezu mašinku po opravě do Moravan, kde se s kolegou na ose bleskově vystřídáme.
Je výluka. Dovezu vláček do Chrudimi, zabrzdím. Od stejného nástupiště odjíždí čtyři minuty po mém příjezdu další Žralok. Jednokolejka.
Občas se v textu či videu objeví zmínka o zastávkách, které mohu projet bez zastavení, pokud jsou splněny určité náležitosti a podmínky. Protože jsem na nich zažil pestré zajímavosti, byla by škoda o nich něco nezapsat.
Občas zařadíme pár dokumentačních fotek nebo krátké video z postupující rekonstrukce stanice Pardubice. Proto, aby bylo patrné, jak rychle celý proces postupuje.
Měl jsem superdlouhou dvoudenní směnu. Začátek středa dopoledne, konec ve čtvrtek večer. Jezdím ji rád. Sice je na houby přerušená, takže nedává bůhví kolik hodin do pracovní normy, ale spaní je alespoň naplánované v Pardubicích, takže místo abych se trápil na nocležně, sednu do auta a jedu spát domů. Ráno je sice nástup ve 4:30, takže musím vstávat dřív, abych se stihnul přepravit, ale domácí lože je prostě jiná písnička.