Dneska jsem měl noční. Večír, kolem 23. hodiny, jsem vezl partu asi dvaceti neuvěřitelně nadojenejch cestujících. Roušky měla asi jen půlka z nich, ryk, řev a radostné ječení přehlušilo oba žraločí motory. Jedna z děvčat se smála hůř než Jennys z Přátel a zvládala hurónský řev opakovaně produkovat každých 45 vteřin. Vystupovali postupně, část v Chrudimi, další ve Slatiňanech a zbytek ve Žďárci.
Celý minulý víkend jsem byl v práci a musím říct, že si kromě roušek na koronu nikdo ani nevzpomene. I první ranní vlaky už obývali cestující, nicméně v hlavním čase 9-18h byl každý vláček naprosto našlapaný až po střechu. Rozumím faktoru hezkého počasí, které táhne lidi ven, ale popravdě jsem takhle rychlý návrat k normálu nečekal ani ve snu.
Admina napadlo, ať natočím jízdu vlaku v mimořádném stavu, kdy dříve plné vlaky zcela zejí prázdnotou. Nejdřív se mi to moc nezdálo, protože prázdný perón je nuda. Potom jsem mu ale musel (jako obvykle) dát za pravdu, protože mi došlo, že nic podobného už třeba nemusím zažít a bude fajn mít tento stav dokumentovaný. Všude pusto a prázdno.
Nedávno jsem měl směnu totálně na pytel!
Čelil jsem několika dotazům na medializovanou nepříjemnost, kdy byl pokárán cestující od vlakvedoucího. Hned na začátek chci říct, a je to jen můj názor, že to nejspíš správné nebylo. Jsem ale dalek odsudků, protože z popisu nebo neúplného videa, kdy není vidět kompletní situace od začátku, nelze zaujmou jednoznačné stanovisko.
Nastal čas odjezdu. Návěstidlo ukazuje volno, písknu výzvu k pohotovosti (krátké a dlouhé hvízdnutí), tím zahájím úkony dopravce potřebné k odjezdu, vlakvedoucí souhlasí, zavírám dveře. Načasování mi vyjde na sekundu přesně. Rozjíždím vlak, koukám na střídačku před sebe a do zrcátek, nebo do kamery na peron. A už vidím, jak z podchodu vybíhají lidi, ženou se k vlaku a užasle zjišťují, že už je v pohybu.
