Stalo se: 11. 8. 2021
Je výluka. Dovezu vláček do Chrudimi, zabrzdím. Od stejného nástupiště odjíždí čtyři minuty po mém příjezdu další Žralok. Jednokolejka.
Je výluka. Dovezu vláček do Chrudimi, zabrzdím. Od stejného nástupiště odjíždí čtyři minuty po mém příjezdu další Žralok. Jednokolejka.
Občas se v textu či videu objeví zmínka o zastávkách, které mohu projet bez zastavení, pokud jsou splněny určité náležitosti a podmínky. Protože jsem na nich zažil pestré zajímavosti, byla by škoda o nich něco nezapsat.
Občas zařadíme pár dokumentačních fotek nebo krátké video z postupující rekonstrukce stanice Pardubice. Proto, aby bylo patrné, jak rychle celý proces postupuje.
Měl jsem superdlouhou dvoudenní směnu. Začátek středa dopoledne, konec ve čtvrtek večer. Jezdím ji rád. Sice je na houby přerušená, takže nedává bůhví kolik hodin do pracovní normy, ale spaní je alespoň naplánované v Pardubicích, takže místo abych se trápil na nocležně, sednu do auta a jedu spát domů. Ráno je sice nástup ve 4:30, takže musím vstávat dřív, abych se stihnul přepravit, ale domácí lože je prostě jiná písnička.
Protože je léto a Hopa tráví spoustu času – kromě práce, rodiny a nezbytného hraní – sportováním, nutí mě, abych něco napsal sám. Historky a příběhy si vyměňujeme v konverzaci pořád, takže materiál by byl. Potíž je, že věci, které se nám zdají vtipné, ne úplně souvisejí s dráhou a tudíž se na blog tak nějak nehodí. Pro ilustraci – Hopův nejoblíbenější příběh z mých čerstvých vzpomínek, jehož pracovní název je “Zažívací radosti v New Yorku”, by se tu těžko dal publikovat… Takže jsem zapátral ve vzpomínkách a připomněl si jeden nehynoucí zážitek z vlaku, který mě dodnes baví. Tady je…