Na jednom fóru, které rád navštěvuji, mě zaujal pohled cestujícího. Ten kluk má většinu postů naprosto normálních, je pohodový, vtipný. Z večera velmi správně tušil kalamitu. Ledovka, namrzlé trolejové vedení, a přesto doufal, že bude vše bez problémů.
Nakonec mu místo RailJetu přijela náhradní souprava, protože díky ledu na troleji RailJet nedokázal v noci do jeho stanice projet. Jeho ranní pohled na věc dám bez úpravy.
Snídame, do ticha otázka od Péti:
“Tati, co to je nou peach?”
Říkám:
“To nevím, neumím anglicky.”
Péťa: “Nebude to – ne, ty píčo?”
Odpoledne, jsem v praci, z ničeho nic telefon, cizí číslo. Zvednu to. Paní ředitelka Výboru dobré vůle, Monika Granja.
Systém výcviku nových uchazečů má ČD díky certifikovanému vzdělávacímu středisku DVI opravdu parádní. Popíšu ti, jak probíhal výcvik můj a mých 3 kamarádů, abychom se stali pilíři organizace, jejíž dres nosíme.
Chceš být strojvedoucím? Super, podívej se na web ČD, nabíráme i lidi z ulice. A možná za tebe ve finále dostanu peníze. 😀 Ale musíš se snažit. Postup u ČD je docela vymakaný.
Včera jsem četl tenhle článek o dveřích. Mohl bych klidně tancovat na soukromníkovi, že jsou ubozí atd. Ale neudělám to. Začal nový grafikon, vezu první spěšný vlak nacpaný po střechu. Do cílové stanice už jen dvě zastávky. Při nástupu cestujících ve Žďárci, na odjezdovém návěstidle volno, vlakvedoucí souhlasí s odjezdem, já zavřu dveře a chci jet. A ono p*ču! Nezasunul se schůdek. To znamená ven z kabiny, protlačit se mezi lidmi, tvářit se usměvavě, jakože se nic moc neděje, ale už jsem tušil, že to nebude prdel. A nebyla. Je totiž inovace, náramná.
