Jen krátké povzdechnutí.
Když jsem předminulý týden dopisoval cestopisný opus z Europa Parku (díly 1, 2 a 3), bylo mi u toho fajn. Vlastně mi vůbec nevadilo sedět u tabletu déle než jindy. Že jsem adminovi kývnul na vydání celé série v jednom týdnu, bylo správné. Natahovat seriál na tři pondělky by nebylo přínosné.
Jinak se ovšem nedá říct, že bych zažíval zrovna radostné časy.
Bez dovolené
Neveselá situace z dřívějška se nově dostává do zcela nové fáze. Spočívá v tom, že si přes léto nemůžeme vybrat dovolenou, protože by neměl kdo vozit vlaky.
V žádném případě ze stavu neobviňuju mladou kolegyni, která nově zastavá vedoucího strojmistra a zcela bez pomoci sama bojuje se systémem, který je nastaven nemilosrdně a krutě. Vyčerpává, deptá a ničí tak odporně, že se i já, za roky u dráhy na mnohé nešvary přivyklý, nestačím divit.
A vztekám se na odpovědné osoby, které svým nekonáním dopustily současnou situaci. Nemám pro ně žádnou omluvu i proto, že se stále tváří, jako by se nedělo nic moc zvláštního. Je problém, ten se nějak operativně vyřeší a pojedeme zase dál. Jako vždycky.
No uvidíme, kluci, uvidíme…
Odchody
Systém vytěžuje strojvedoucí tak, že je u nás v turnuse nebo i letmo absolutní minimum volna. To způsobuje, že přetížení a zničení pracovníci už nic víc zachraňovat nemůžou. Ztrácejí naději na změnu. A mizí. Jejich odchody mimo dráhu nebo do důchodu pak samozřejmě vytvoří (logicky, nikoli cíleně) prostor pro další přetížení, smutek a frustraci u těch, kteří zbývají na svých místech.
Že můžu vozit vlaky víc než jindy, zvlášť v létě, mi nepřijde nijak zábavné. Se vší vážností říkám, že to nikterak neposiluje lásku k dráze. Ptám se taktéž v duchu, jestli by se někdo odpovědný neměl minimálně zastydět. Přihlásit k odpovědnosti, stát osobně na hanbě u háčků se svazky klíčů a vysvětlovat, omlouvat se, prosit a děkovat. Zatím tam není nikdo.
Začarovaný kruh a debaty se zbývajícími kolegy nad aktuálním vývojem v nás pouze násobí podráždění a zlobu.
Osobně mám proti nim značnou výhodu. Když se hněvám a mračím, přidám si sportovní zátěž. Drogy štěstí, které se poté uvolní, většinou přebijí pachuť a otrávenost. A když ani to nestačí, mohu se opatrnými a neadresnými frázemi vypsat z bolu. A jako institut poslední záchrany u mě samozřejmě fungují ti nejbližší.
I přesto občas zažívám situace, které mě neuvěřitelně iritují. Jedna taková se odhrála minulý týden. Je to jen střípek, pro někoho drobný a nezajímavý fragment. Ne tak ovšem u mě.
O tom ale až příště.
Všude stejný. U nás na východě teď není výjimka 50 hodin nad normu a 10 dní v kuse tak akorát aby to vyhovělo legislativním požadavkům na odpočinek.
Zdravím,
naprosto s Vámi souhlasím. Od prosincového grafikonu, kdy se (minimálně u nás) razantně změnily turnusy, jsem po měsíci věděl, že je to opravdu špatně. Volna je tak málo, že se nejde ani napravit po pár směnách za sebou, natož fungovat doma a být šťastný v osobním životě. Mé nespokojenosti na dráze přispívá také nezvýšení platů ani o inflaci, a když slyším jak vedení ČD mluví o tom, jak je čeká nejtěžší vyjednávání ohledně kolektivky na další rok, tak je mi opravdu nevolno, protože je mi jasné, že opět chtějí ušetřit na nás-na úkor těch, na kterých to celé stojí. Navíc začíná léto, člověk se těší, že by někam vypadl, práce v tomto období je nejvíce ubíjející a ejhle na dovolenou může jen pár vyvolených (kteří měli štěstí) a ostatní nic a jezdit. Doufám, že si to vedení ČD uvědomí, že jejich strojvedoucí se mají nejhůře na dráze v ČR a nejvíce toho odvozí navíc vše v časovém presu. Je jen otázkou času, než se opět začnou stávat průsery plynoucí ze zátěže strojvedoucích a přeju si, aby se nic takového nestalo.
Kto číta tento blog už dlhšiu dobu, musí vidieť postupnú premenu nadšeného fíru, ktorému sa podarilo splniť si svoj vlakový sen, na vyčerpaného a zatrpknutého človeka, ktorý už má všetkého plné zuby. A to je na tom všetkom najsmutnejšie. Holt človek nie je stroj ani ťažné zviera. Ale tým hore je to úplne u zadnice, podobne ako v prípade učiteľov, lekárov, zdravotných sestier a podobne… 🙁
Možná, že jenom málo plavu… https://egoman.cz/plavani-utuzi-nejen-kondicku-skvele-pusobi-predevsim-na-mozek-a-dobrou-naladu/
Je to na pytel, za mych mladych let byl fira nekdo. To byl Pan strojvedouci, kterej kdyz se rozhodl, ze s tim werkem se proste jet neda, tak cely nadrazi a depo udelali maximum, aby problem vyresili, novou masinku dodali, atd…
V ty dobe jsem chodil do depa jako vazeny host, tocil se na tocne, s dopomoci ridil posunovaci diesly a rikal jsem si, ze by nebylo spatny bejt jednou jako tata.
Nakonec se muj zivot ubiral jinym smerem a kdyz jsem se pred par lety dival v Bratislave na nadrazi jak si strojvedouci sam resi posun a prepojuje se z jedne strany soupravy na druhou, tak mi z toho bylo smutno. No a diky clankum zjistuji, ze ta situace je cim dal horsi a ze lip uz skutecne bylo.
Hopo mas muj neskonaly obdiv, ze jeste drzis, ze se kazdy den kdy musis do prace premluvis a jdes. Ja bych to tak dlouho asi nevydrzel.