Další divadlo

Jelikož zdejší stránky využívám i pro úvahy, které s dráhou vůbec nesouvisí a netrpím za to jakýmkoli pocitem studu, promítnu si do dnešního textu otisk o svém o omezeném obzoru a uvědomění si vlastní průměrnosti.

Zapsáno: 12. 2. 2023

Tyran

Jelikož jsem obklopen lidmi, kteří mě rozhledem a inteligencí o parník převyšují, nezbývá mi často nic jiného, než moudře a hlavně bezpečně mlčet. Zdravím v prvé řadě admina zdejších stránek, který si už dávno přivyknul mé občasné jankovitosti a rebelství. A navíc dokáže zkušeně krotit výkyvy mých nálad – tvrdě a nemilosrdně.

Když jsem mu minulý týden navrhnul, že bych pro jednou na blog zařadil několik fotografií a vtipů s černým humorem a vysvětlujícími texty, samozřejmě posbíraných z análů internetu, smetl krutě moji ideu, ačkoli se jim smál možná ještě víc než já. Spíš jen ze zoufalství nad jeho zbytečnou přísností jsem argumentoval, že je čas jít dál, posunout mou tvorbu a nepsat pouze o dráze. Zvlášť když jsou poslední články víceméně pouze o kolejích.

Když vám sdělím, že už se na mé geniální nápady vůbec nenamáhal odpovědět, asi vás to nepřekvapí. Ukázalo se prostě, že hádat se s ním je klasicky ztracená varta.

Manželka

Ve své podstatě obdobný příběh byl narýsován i od mé drahé choti. Ta by vedle sebe měla ráda kultivovaného muže s rozhledem. Takového, který by ji reprezentoval a byl skutečnou ozdobou. Pevnou, o kterou se může kdykoli opřít a možná se s ní i pochlubit. Lichost marných ambicí jí za tolik společných let ještě nedošla. Stále zkouší neotesaný, hrubý a cynický balvan leštit, aby aspoň částečně a z dálky připomínal levný krystal ze šmukhausu.

Víte, že návštěvy kulturních akcí, zvlášť o víkendu, kdy každý pořádný fíra jezdí, úplně nevyhledávám. Divadlo tím spíš. Manželka ovšem, jako velezkušený hráč, spojila dárek pro dědu s babičkou i s prezentem pro mě. A naplánovala další výpravu za kulturou na minulou sobotu.

Mám štěstí, že mě děda i babi mají rádi. A já je za jejich laskavost a podporu naprosto zbožňuji. Nijak nekomentovali mou nepřipravenost k cestě, když jsem jim přišel otevřít pouze v trenýrkách. Pak bez jakýchkoli připomínek akceptovali fakt, že se svou paní neomaleně využijeme vzácného momentu, kdy nemusíme řídit.

Mám občas božské vnuknutí, což možná souvisí s tím, že bydlím vedle kostela. Proto jsem do jedné z mnoha placatek z mé kolekce nalil štědrou dávku rumu. Pro strýčka příhodu, co kdyby náhodou…

Jsem vizionář!

Divadelní hra je dozajista perfektní. Zcela vyprodaný sál. Lidé se smáli. Smála se manželka, smál se děda, smála se babička. Herecké výkony i muzikální propojení s dějem bylo skvělé a nepochybuji o tom, že sklidilo a sklidí zasloužený úspěch.

O první přestávce se moji blízcí s obavami vyptávali na moje dojmy, neboť zaznamenali, že se příliš nebavím. Lživě jsem jim namlouval, že je to paráda a dlouho jsem neviděl nic zábavnějšího.

Když jsem se pak bez dalšího vysvětlení vydal podívat hlouběji do foyeur divadla, třímaje lahvičku koly, obrátil jsem do sebe nepozorovaně obřím polknutím čtyři panáky Don Papa z likérky do úst. Lesklý obal s vlastní signaturou jsem posléze bez povšimnutí nechal opětovně zmizet do bezpečí boční kapsy saka.

Druhé dějství se mi líbilo výrazně víc. Sice jsem se nesmál, ale aspoň jsem netrpěl.

Znovu říkám, že v žádném případě za to nemohli herci, hra, režie, hudba, diváci… Jen jsem se nedokázal mentálně na hru napojit.

Když jsme se přesouvali k autu, manželka naprosto zářila, vyprávěla, oči jí jiskřily radostí ze společného kulturního vyžití.

Neuvěřitelně jí to slušelo a já si nějak silněji uvědomoval, že jsem zkrátka klikař.

Farma

Poděkovali jsme rodičům za svezení, rozloučili se a protože už doma všichni spali, spokojeně jsme se uvelebili k televizi. Zde se, protože v manželství má každý svou roli, zase očekává, že program obstarám já. A že se to povedlo!

Den předem mi admin psal, že Jeremy Clarkson, kterého zbožňuju, vydal druhou sérii svých farmářských zážitků. Ten večer mi nakonec tedy tekly slzy smíchy. Doopravdy.

Miluju tu samozřejmě přikrášlenou hrubou neotesanost, jemný britský vtip, ironii na druhou. A zároveň mi dochází, že se tento humor plíživě vytrácí.

Snad právě proto bych chtěl být i zde jeho nositelem. I za cenu, že se to ne vždy setká s pochopením.

Jinak slibuju, že příště už to bude zase jenom o vlacích. 🙂