Je ráno. Venku trochu prší, což mi ovšem nezabránilo jít si zaběhat a posléze veslovat. Užívám si volného dne a využiju tedy pozitivních hormonů z fyzické aktivity k sepsání tohoto povídání.
Momentální okamžiky spokojenosti nikdy netrvají příliš dlouho, takže budu muset spěchat, abych na konci textu neupadnul do chmurného rozpoložení, které všichni tak dobře znáte.
Mockrát jsem přemýšlel, čím je způsobena moje nechuť k některým novotám. Zda je zatím přirozená nedůvěra pramenící z dobře známého faktu, že na dráze už dobře bylo, nebo věk a zkušenosti, díky nimž jsem apriori podezřívavý ke všemu neznámému a nevyzkoušenému.
Zajímavé ovšem je, že pokud překonám prvotní odpor a přizpůsobím se, dokážu poměrně rychle akceptovat a dobře snášet i vcelku zásadní změny.
Snažím se na věci, které neumím, pečlivě připravit.
Těžko říct, čím je moje aktuální dobrá nálada způsobena.
Když jsem si kdysi myslel, že se mi vypisováním a poukazováním na zjevná příkoří uleví, byla to pravda jen částečně.
Nedá mi to. Musím se vrátit v této krátké úvaze ke stále přetrvávajícímu nedostatku kvalifikovaných lidí.
