K téhle profesi mám blízko. Deset let jsem pracoval jako vozák a do poslední směny jsem ji vykonával moc rád. Samotné moje strojvůdcování vzniklo pouze náhodou a nenapadlo mě, že mě to může bavit ještě mnohem víc než práce s kladívkem.
Představím profesi, která je na dráze velmi důležitá a je v ní velký nedostatek pracovníků.
Po složení dopravní zkoušky V-08 jsme se stali strojvedoucími Českých drah. Zbývala poslední zkouška, která byla opět státní, takže při jejím plnění byli přítomni zástupci Drážního úřadu.
V rámci osvěty budu občas a nepravidelně přinášet rozhovory se zajímavými lidmi od kolejí. Formát povídání bude odlišný od vyžehlené komunikace z časopisu. Nebudu se bát zeptat konkrétně a také nekorektně. Mám za to, že podobné dialogy můžou přinést jiné pohledy, poznatky a také zajímavosti.
Na další zkoušku jsme se už nijak zvlášť nepřipravovali. S klukama jsme se potkali, myslím, pouze jednou. Opět jsme si oživili opakováním sepsané situace a nejasnosti z papíru smrti. Pomohla nám i aplikace testových otázek, kde čtením člověk dostával přesnou formulaci odpovědí napevno do hlavy.
Jedna z nejdůležitějších zkoušek pojmenovaná Zvláštní odborná způsobilost byla před námi v České Třebové. Opět se skládá z písemné a ústní části, tentokrát je ale rozsah už opravdu úplný – doprava, technika, znalost stroje, postupů při mimořádnostech, zkoušející se může zeptat prakticky na cokoliv.
