Někdy se mi nechce psát. Třeba dneska. Admin mi právě před chvílí vysvětloval, že moje rozvleklé úvody jsou zbytečné a nepodstatné. Polknu jedovatou invektivu, kterou bych mu normálně odvětil, neboť dnes jich bude v textu požehnaně.
Text o ničem
Když občas zmiňuji zážitky a povídání s vlakvedoucími, nedělám to náhodou.
Šraňky
Někdy se stane, že se mě nepřímo týkají příhody, jichž nejsem hlavním aktérem. Zaslouží se o nich zmínit, neboť občas bývají o železnici a to je samozřejmě pro vás zajímavější… 🙂
(Ne)jdu
Měl jsem původně plán, jak zakončím dnešním textem, v řadě třetím, pojednání o vytíženosti pardubických strojvedoucích. Když si tu občas přemítám nad svým údělem a spoustou času stráveným v práci, nedělám to pro publikum. Většině lidí, kteří mě znají, je jasné, že si prostě dělám věci po svém.
Poslední dobou ovšem často přemýšlím, co je hlavní motivací k tomu, že možná až masochisticky posouvám hranici normálnosti daleko za čáru pochopitelného workholismu.
Na cvičení
Využiju s pílí sobě vlastní plonkový čas, který mám při čekání na dcerku, neboť si dnes při finální generálce piluje své první veřejné cvičení před obecenstvem.
Pro změnu nejsou lidi
Když jsem si onehdy stýskal, že chodím do práce víc, nepřišlo mi na mysl, že celá patálie s nedostatkem pardubických jezdců bude mít další pokračování.