Že chodím plavat, se už dávno ví. Jakkoli se to zdá nemožné, i po letech se do vody pořád těším a mám radost z toho, jak si neustále nakládám. Po začátku školní výuky mi volnost narušily děti, protože mají rýmičku a žena rozhodla, že budou doma. Jsem tedy nucen je hlídat a učit se s nima, což koliduje s náročným sportovním programem, který denně potřebuji.
V Pardubicích se opravuje nádraží. Budou nová nástupiště, nové koleje, chystá se velká rekonstrukce. Všechny práce budou trvat několik let a protože už se činnostmi započalo, je mnohdy nutné operativně měnit zaběhnuté postupy a improvizovat, což přináší chmury spoustě provozních zaměstnanců.
Mám volnej víkend, to je vzácnost. Na sobotní odpoledne je naplánovaná oslava s grilovaným seletem, na což se těším už týden.
Byl jsem teď hodně v práci a protože směny nebyly nic extra, měl jsem značný spánkový deficit. V sobotu ráno jsem se ovšem vzbudil do růžova, deset hodin jsem tomu dal. Tento stav se podepisuje na spokojenosti, svět je hned hezčí.
Tuhle glosu jsem psal s odstupem času, abych získal určitý nadhled. Nicméně mám pochybnost, zda bude příběh pochopitelně podaný.
Po sérii nehod, které snad už přestaly, jsem zaznamenal spoustu vyjádření. Často trefných a věcných, ale občas takových, kdy jsem jen nevěřícně kroutil hlavou a na jazyk se mi draly výrazy, které by admin stejně zcenzuroval.
Občas se v práci něco nepovede. Děje se to, podobné situace zkrátka provoz na železnici přináší. V takové chvíli je nutné, aby se člověk z nastalého problému správně poučil.
Minulý týden jsem měl z větší části odpočinkový. Vrchní strojmistr mi vyšel i v nabitém čase dovolených vstříc a vyhodil mi z rozpisu dvoudenní směnu. Tím jsem nečekaně získal nerušených pět dní volna.
