Písečák

Sepisovat situace přinášené strojvůdcovským povoláním nevyžaduje extra námahu. Někdy stačí prostě počkat, až udeří nějaká závada nebo nahodilost, jimž se nedá reálně vyhnout. A je fajn si potom takové zaznamenat i pro vás.

Zapsáno: 4. 6. 2023

Než jsem minulý týden nastoupil po dvoudenním volnu do práce, nemusím pravidelným čtenářům připomínat, kde jsem se na 1:34h zastavil. Každý, kdo sportuje, ví, že okamžiky po splnění námahy jsou naplněny euforií, nadšením a spokojeností.

Sednu do auta, mrknu na služební mobil a kromě obligátní výzvy, abych se neopomněl přihlásit na směnu, upřu pozornost na zmeškané hovory od kolegy, který mi má předávat Žraloka na ose.

“Ahoj,” volám zpátky a kaju se, “za čtyři minuty jsem tam. Byl jsem ve vodě, tam se mi nikdo nedovolá, omlouvám se!”

“V pohodě, dobrý, počkám tu na tebe a raději ti to ukážu,” dí kolega.

Mnohokrát jsem se tu vyznával z určité kolegiální úcty, kterou směřuji ke všem svým spolupracovníkům, a nejinak je to i teď. Hoch Luba, který je prostě pan fíra, po směně neodejde od mašiny bez jejího obejití a má ostříží smysl i po noční, za což se mu sluší poděkovat.

Potíž

“Dívej, Hopo, na co jsem přišel,” povídá mi z ústrety. “To do něčeho křáplo, nestalo se to možná ani mně. Heleď, je to fakt hodně, to nemůže jezdt.”

Souhlasně přikyvuji. Oba pokleknem k ohnutému zařízení, které sype při prokluzu písek na koleje a zadumaně vyhodnocujeme možnosti řešení. Masivní a robustní ocelový závěs, na kterém je písečník uložen, se nárazem do neznámé překážky výrazně pootočil. Kraj výpustního otvoru je tedy zásadně a nesprávně přiblížen k jízdní ploše kola. Při pozorném prohlížení je dokonce vidět lesklá špona. Nejspíš při zhoupnutí podvozku kolo se dřelo o písečník a nám tím vznikl potvrzující artefakt.

Přiznávám, že jsem u spousty věcí souvisejících s jízdou vlaku možná až příliš opatrný. Kromě poruch dveří jsem tuze pečlivý při posuzování vad kolem pojezdu, dvoukolí, brzd a tlumení. Naučil jsem se zvláštní opatrnosti i díky profesi vozmistra, neboť některé odchylky od normálu jako fíra nevidíte zase tak často.

Co s tím?

Informuji o závadě strojmistra, který po prvotním šoku, že přijde o další stroj, vyvine úsilí a sežene náhradu. Aby se vše stihlo, pojede mi kolega s novým strojem naproti a prohodíme se v Opatovicích. Mezitím s Lubem, který měl být už dávno doma, řešíme a diskutujeme, jak zařídit, aby Žralok mohl odjet na opravu. Mrzutě dumáme, co provedeme bez nářadí a koukáme na vychýlený železný jekl o tloušťce dobře tři centimetry.

Procházíme depo a záhy se nám v haraburdí podaří najít asi dvoumetrovou ocelovou tyč. Zapřeme ji o písečák proti koleji a Luba pomalu přetlačí napruženou ocel. Já u kola vyhodnocuju mezeru. Ještě kousek, ještě, dobrý, stačí, super! Mezera cca 5 cm se jeví jako bezpečná.

Poděkuji kolegovi za pomoc. Ten spokojeně, neb se nám dílo podařilo, odjíždí k domovu a já se vydávám na trať. V Opatovicích, kam – díky přesnému odhadu a skvělé práce strojmistra – dojíždíme i se střídajícím fírou téměř na vteřinu stejně, prohodíme stroje a já spěchám k Pardubicím odjet své plánované vlaky. Odjíždím se spěšňákem bez zpoždění, což mě rozveselí.

Zase jsme to dali. Neví o tom nikdo. Jen já, Luba, strojmistr, dispečer, výpravčí, střídající kolega…

A teď vy.

Závěrem

Si jen tak mimoděk dumám nad faktem, že podobných výměn Žraloka za Reginu v blízké budoucnosti znatelně ubyde. Nové Fox stroje, o kterých jsem se tu párkrát už zmínil, jsou skutečně blízko.

V okulárech se proslýchá, že první dva kusy dorazí už skutečně záhy. Insider zdroj, který ví, tvrdí, že to bude dříve, než byste všichni čekali.

Až se tak stane, možná vám o nich něco napíšu. 🙂