Admina napadlo, ať natočím jízdu vlaku v mimořádném stavu, kdy dříve plné vlaky zcela zejí prázdnotou. Nejdřív se mi to moc nezdálo, protože prázdný perón je nuda. Potom jsem mu ale musel (jako obvykle) dát za pravdu, protože mi došlo, že nic podobného už třeba nemusím zažít a bude fajn mít tento stav dokumentovaný. Všude pusto a prázdno.
Každá jízda vlaku může něčím překvapit a zážitek ze začátku tohoto týdne je opravdu unikátní… co víc, mám ho zčásti na kameře!
V minulém článku jsme se naposledy podívali na návěstidlo, už po úkonech dopravce, dveře máme zavřené a vyjíždíme. Sleduji prostor před čelem lokomotivy, ale stejně tak se dívám i do zrcátek nebo kamery, na případné dobíhače a naskakovače.
V prvním díle vysvětlování “zákulisí” práce a úkonů strojvedoucího jsem skončil u věty, že pojedeme. Tak se na to dneska podíváme.
Když člověk na nějaký nápis kouká delší čas, prakticky ho přestane vnímat. Samozřejmě ví, že tam je a že je důležitý, ale zvyková slepota je mrcha.
Neušlo mi, že při focení nebo videu z kabiny se často čtenáři a diváci zarazí u nálepky: “Vrbatův Kostelec bez schůdku!” či “Chrudim zastávka bez schůdku!”
Tak si ho dneska rozebereme.
Uvažoval jsem, že bych mohl být trošku prospěšný laické veřejnosti, kterou vozíme. Uznávám, že tyhle články nejsou můj vynález, donutil mě k tomu admin. 😀
Zkusit lidem, co s námi jezdí, ukázat a vysvětlit nějaké základní strojvůdovské věci, které třeba nejsou na první pohled patrné nebo si jich při cestě nevšimnou. Lehkou formou, pro snazší orientaci. Asi i pro mě bude vypisování přínosné, protože opakování je matka moudrosti a člověk neuvěřitelně zapomíná.
